Dárky mého otce

Od svého narození dostávají děti od mých rodičů mimo malého dárku také finanční hotovost tisíc korun, a to jak na narozeniny, tak na Vánoce. Peníze dětem spoříme, aby si je v budoucnu využily pro to, co budou potřebovat nejvíce. Můj taťka ovšem nepředává částku tak, jako má mamka, v obálce, ale rok co rok ji schová do dárku. Většinou to dělal tak, že opatrně prořízl celofán na balení bonboniéry, která roky nesměla mezi dárky chybět, a pod něj vložil tisícikorunovou bankovku. Celofán poté nenápadně přelepil průhlednou izolepou. V minulosti se takto málem stalo, že děti si dárky rozbalily a tisícikorunu málem ztratily. A proto již na dárky od dědy dáváme speciálně pozor.

Jak děti rostou, bonboniéru nahradily i jiné dárky. Plnoletý synovec loni dostal tisícikorunu v balení značkového vína, stejně jako můj o rok starší syn. Lucka loni od dědečka dostala krásně zabalený balíček, v kterém našla líčení a další dívčí poklady. Ač děda není pro děti pouze zdroj peněz, v což doufáme, marně neteř hledala tisícikorunu, která se za ta léta už stala tradicí.

„Podívej se pořádně, jestli děda nezaroloval peníze do rtěnky, nebo je mohl vsunout pod etiketu šampónu,“ nabádala Lucku babička. Děda musel brzy odjet domů, a tak nebyl přítomen rozbalování dárků. Ale ať Lucka hledala, jak hledala, peníze nenašla.

„No tak, Luci, přece je pěkné, že ti dědeček popřál k narozeninám. Není přece nutné, aby ti stále dával peníze.“ Takto uklidňovala svou dceru má sestra, zatímco já znalá svého otce přece jen prohlížela barevný balicí papír i další věci. Znám svého tátu a vím, že je spravedlivý. Ale ani mně se nic nepodařilo nalézt. Lucka se nakonec rozplakala. Ne kvůli penězům jako takovým, ale fňukala, že ji nikdo nemá rád a děda si váží kluků víc.

„Já přece nemůžu za to, že jsem holka?“

Že by můj taťka měl takovou sklerózu, že by na peníze zapomněl? Nešlo mi to stále do hlavy.

„Tak se taťky zeptej, jestli náhodou peníze neschoval tak, že je prostě nedokážeme nalézt.“ Takto jsem nabádala svou sestru.

„Přece se ho nebudu ptát na prachy? Jako bychom na ně čekali. Lucce dám klidně peníze ze svého, ať se necítí upozaděná.“ Sestra měla pravdu, o peníze šlo až v poslední řadě. Ale přesto mi vrtalo hlavou, zda se peníze nevytratily mému otci třeba cestou. Mohl mít balíček položený někde v autě, on je schopen bankovku zasunout třeba jen za lem balicího papíru. Ta pak mohla vypadnout na podlahu auta, nebo mezi sedadla, a ještě se nadobro ztratí.

A tak jsem se táty při další návštěvě zeptala sama. Začala jsem zeširoka tím, jakou měla Lucka z jeho dárků radost, a pak jsem přešla k tomu, zda náhodou do balíčku někam nepropašoval peníze. Taťka mi vše vysvětlil a já ihned volala sestře:

„Lenko, prosím tě, kde jste daly s Luckou obal z balíčku?“

„Proč? Však jsi ho sama prohledala,“ odpověděla sestra.

„Já ale nemyslím ten papír, myslím stuhu.“

„Stuhu? Jako ten pásek?“

„No, balíček prý byl zabalený a převázaný stuhou. Na stuze byla dekorace, takový vějířek z barevného ozdobného papíru.“

„Jo, ten tam byl,“ připustila sestra.

„No, tak kde je ten vějířek? Taťka do něj totiž zamotal právě i tu tisícikorunu.“

Můj otec si dal tu práci, a když skládal z barevného papíru tzv. harmoniku, kterou poté převázal stužkou, aby vytvořila onen vějířek, tak spolu s papírem skládal také onu tisícikorunu.

„Pane bože, ten vějířek jsme hodily do kamen!“ Sestra se zděsila. Tisícikoruna, kterou Lucka obrečela, shořela.

„Tak to jste měli celkem drahé teplo.“ Neubránila jsem se poznámce.

Lucka nakonec byla šťastná. Její milovaný děda ji má rád stejně, jako jejího bratra i bratrance!

Kdo by si myslel, že dědu schovávaná s penězi opustila, ten by se hodně mýlil.

Na Vánoce, které následovaly v těsném sledu za narozeninami mé neteře, dostal Petr s Lukášem dárek zabalený stuhou s vějířkem, v kterém byla opět bankovka, a Lucka dostala dárek rovnou se dvěma vějířky. V každém z nich byla tisícikorunová bankovka. To aby jí vynahradil narozeniny, kdy peníze vyletěly komínem.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10