Od mých pěti let mě maminka zasvěcovala do tajů ručních prací. Velmi mě to bavilo. Postupně jsem se naučila plést, háčkovat, vyšívat. Velmi jsem se těšila na každou cestu do okresního města,  kde jsme s maminkou pravidelně navštěvovaly prodejnu VKUS.

Ve výloze byly naaranžované modely pletených nebo háčkovaných svetrů, čepic, šál - vytvořených podle vzorů nabízených v prodejně,  ale i ušitých šatů, halenek, sukní. Což teprve, když jsme vstoupily do prodejny. V regálech bylo seskupeno nepřeberné množství střihů, návodů a popisů práce na různá oblečení, či vkusné doplňky, různobarevné příze, vlny, bavlnky na vyšívání a spousty jiných potřebných věcí v domácnosti.  Když jsem byla starší, často jsem si z prodejny donesla nějaký střih na svetr, čepici či rukavice.

Jednou, to jsem navštěvovala šestou třídu základní školy, jsem v prodejně  objevila popis s fotografií na pletenou kulatou dečku s konvalinkami. Byla jsem tím popisem úplně „posedlá“. Prosila jsem maminku, aby mi popis spolu s kulatou jehlicí a přízí koupila. Maminka mi to rozmlouvala,  protože byla přesvědčená, že bych dečku, která měla mít po dokončení 1,5 m v průměru, nikdy nedopletla. Nakonec ale podlehla mým slzičkám a já si domů slavnostně přinesla vše, po čem jsem tolik toužila. Hned jsem se dala do práce a věřte, nevěřte, dečku jsem s přestávkami opravdu dopletla, ale až po šesti letech, kdy už mi bylo 17 roků! Vyprala jsem ji a uložila do skříně s tím, že si ji nechám vypnout, až budu jednou mít svůj byt.

Léta ubíhala, vdala jsem se, narodila se nám dcera, po šesti letech syn. Když byly našemu synkovi necelé dva roky, přiblížily se Vánoce a já si vzpomněla na moji konvalinkovou dečku. V okresním městě žila starší paní, která vypínala dečky a záclony. Po domluvě jsem jí dečku odvezla a za týden si ji přivezla vypnutou domů. Měla jsem z ní velkou radost a velikost? Opravdu 1,5 metru.

Přišel Štědrý den. Manžel ozdobil stromeček a já jsem se konečně dočkala. Stůl jsem pokryla  mojí konvalinkovou dečkou a na dečku jsme postavili stromek, aby ho synek nemohl strhnout!

Po štědrovečerní večeři jsem pod stromek naaranžovala dárky, zapálila svíčičky, manžel zazvonil na zvonek a šli jsme ke stromečku. Dcerka, které bylo 8 let, rozdala dárečky, ale synek byl fascinován nádherným stromečkem s plápolajícími svíčičkami. Vzala jsem ho do náruče, aby se na to kouzlo mohl blíže podívat. To jsem ale neměla dělat. Než jsem se nadála, natáhl ručičku a … bylo po vánoční idylce. Padající stromek začal hořet. Manžel ho sice zachytil, ale to už začala hořet záclona a moje milovaná dečka. Stromek jsme vyhodili z okna a oheň uhasili.

Dárečkům se nic nestalo,  protože už pod stromkem nebyly. Dcerka se dala do pláče, že nemáme hezké Vánoce. Slíbili jsme jí, že si uděláme Vánoce znovu. Hned po svátcích manžel koupil elektrické svíčičky a nějaké ozdoby, v hájence dostal zdarma stromek, večer jsem ho ozdobila, manžel zapojil el. svíčky a místo konvalinkové dečky byl na stole sváteční ubrus a na okně visela nová záclona.

S dětmi jsme si dodatečně užili vánočních dárků a vánoční atmosféry a byli jsme šťastni, že vše dobře dopadlo. Svíčky jsme od té doby už nikdy na stromku neměli. Střih na konvalinkovou dečku už také nemám, vždyť už uplynulo 60 let, co mi ho maminka koupila.        

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10