Propagandu je možné (částečně) odlišit od jiných forem prezentace, ovlivňování nebo manipulace s veřejným míněním, např. od propagace, agitace, reklamy, osvěty a public relations. Slovo propaganda má v současné době negativní konotace, přitom přibližně do konce druhé světové války bylo chápáno neutrálně, jako jeden z prostředků udržení fungující demokracie. Mezi státy, které dnes prokazatelně investují do propagandistických médií (třeba i v zahraničí), patří například KLDR, Rusko, Venezuela, Kuba, Sýrie, Írán, USA, Čína nebo Eritrea.

Pozor na propagandu – pomůže vám Prima ZOOM:

Dokument se zaměřuje na pojem propagace v jeho společensko-historickém kontextu. Na základě rozhovorů s lidmi z oblasti žurnalistiky, umění, filozofie nebo historie je vysvětleno, co je propagace, kam sahají její doložené počátky, jakým způsobem se s ní pracovalo během 20. století a jakou moc mají dnešní média, sociální sítě, fake news atd. Dokument se taktéž věnuje pojmu umění, které je často označováno za nástroj propagandy.

Dějiny propagandy jsou tím pravým dokumentárním filmem pro naši složitou dobu. Ve světě, kde existuje neomezený přístup k informacím, nebyla celosvětová debata o propagaci informací, „alternativních faktech“ a fake news nikdy vyhrocenější než teď. Vzhledem k tomu, že jsou média čím dál více polarizovaná a sociální sítě ovládly tok informací, jakou roli v tom všem hraje propaganda? Jak ovlivňuje změny ve světovém řádu? Tento dokument identifikuje a demystifikuje nejdůležitější prostředky a metody propagandy, které využívají všichni, kteří usilují o moc. Zkoumá a analyzuje současnou situaci a dává ji do kontextu vzhledem k minulým epochám historie, kdy propaganda definovala celé národy a držela populace pod kontrolou. V podstatě jde o nezbytnou a vyloženě aktuální výstrahu.

Metody propagandy se postupně vyvíjely a často také degradovaly. Ať už šlo o pravěké jeskynní malby, fresky v Sixtinské kapli nebo nespoutané urážky na Twitteru, každý druh médií byl využit a zneužit ve snaze ohromit, nadchnout nebo zastrašit. Lidem jsou servírovány lži nebo poloviční pravdy – a až příliš často se jich hladově chytají. Intelekt je odsunut až na druhořadé místo a přednost dostávají ryzí emoce živené zlověstnými hrozbami a nerealistickými sliby. Lež je silnější než pravda a stává se novou skutečností. Propaganda někdy bývá relativně neškodná, ale jindy je vyloženě mocná, až smrtelně nebezpečná, zvláště pak v rukou nejproslulejších zloduchů a démonických demagogů minulosti.

Bílá propaganda – pochází z identifikovatelného zdroje (např. ministerstvo propagandy), používá relativně věrohodné informace a pracuje s běžně používanými technikami, které jsou příznačné pro dnešní PR praxi, jako je například jednostranná prezentace stanoviska či názoru nebo vyjímání autentických výroků z celkového kontextu. Zároveň je charakterizována jemnějšími metodami přesvědčování, funguje i jako zástěrka pro použití skryté propagandy. O tento typ propagandy se během studené války starala rádia Hlas Ameriky a Rádio Moskva. Obecně se dá ovšem tvrdit, že tento typ propagandy je nejčastěji využíván v době míru.

Šedá propaganda – cíleně a záměrně šíří nepřesné a mylné informace za účelem zmást nepřítele a způsobit mu ztráty (materiální, vojenské ad.). Na rozdíl od černé propagandy není známo, z jakého zdroje pochází. Nástrojem může být například dosazování pozitivních příběhů o státech nebo soukromých společnostech, o kterých informují média jako o nezávislém sdělení.

Černá propaganda – vytváří dojem, že pochází ze známého zdroje, ačkoli pochází ze strany jiné; nese silnější sdělení, snaží se ale skrýt své záměry. Může se ovšem také stát, že zdroj propagandy bude zcela jasný a ověřitelný, pokud to propagandistům přijde vhodné. Černá propaganda využívá polopravdy, dezinformace, skandalizace, fámy apod.

Spolu s rozvojem techniky se mění i způsoby šíření propagandy a možnosti zasáhnout co nejširší spektrum obyvatelstva. V dnešním světě získává stále větší význam televize a internet.

Sledujte Dějiny propagandy v sobotu 9. 10. 22.05 na prima ZOOM.