Den Blbec

Tento den začal jako každý jiný obyčejný den. Byl čtvrtek 13. prosince a já vstávala v 6:00 jako každý den. Do školy se mi zrovna moc nechtělo, jelikož ve čtvrtky máme hodiny až do 15:50. Jelikož do sebe takhle brzy snídani nemohu dostat, šla jsem si vyčistit zuby a pak se obléknout.

Také hraji on-line hru Howrse a tak když mi zbyl čas, šla jsem si obstarat koníky. V 7:08 už jsme i s mým mladším bráškou, který jezdí do Mníšecké základní školy, vyrazili na autobusovou zastávku. Docela jsem se divila, když autobus přijel jen o dvě minutky později, jelikož má většinou zpoždění deset minut. Přijeli jsme do Frýdlantu a pak jsme museli vyjít ten namáhavý kopec ke škole. První hodinu jsme měli matematiku, kterou přímo nesnáším. Zazvonilo a do třídy vešel učitel. Vykládal výklad, kterému jsem moc nerozuměla. Tato hodina ubíhala hrozně pomalu, tak jako každá hodina matematiky. Když konečně zazvonilo, pustila jsem se do četby knížky Harlequin s názvem Případ přísného šéfa. Opět začala hodina a my měli hodinu mikrobiologie a parazitologie, která ubíhala snad ještě pomaleji, než hodina matematiky. Jelikož máme učitele, který pochází z Afriky, z výkladu jsem rozuměla sotva pět vět. Po nekonečně dlouhé době jsem se konečně dočkala zvonění.

Byla velká přestávka a já se s chutí pustila do svačiny. Měla jsem chleba s Vysočinou, na kterém jsem si velice pochutnala. Na další hodinu jsem se docela těšila, jelikož mám ráda zvířata a jako další hodina následoval chov zvířat. Pan učitel vykládal výklad a výtahy z něj jsme si zapisovali do sešitů. V tento den jsme se dozvěděli například co je to dojnost, mléčnost, dojivost nebo třeba laktace. Zatím den nebyl tak hrozný, ale brzy se to změnilo. Začala hodina biologie, a jelikož pan učitel zkouší skoro každou hodinu dva-tři studenty, modlila jsem se, abych to nebyla já. „Chce jít někdo dobrovolně? Co takhle Fritscheová (JÁ)?“, optal se učitel. „Nechci,“ usmála jsem se. „Vy jste taková smutná, tak Vás rozveselím, pojďte." Nedalo se nic dělat, musela jsem jít. Nakonec jsem ale dostala za 3 a byla jsem ráda. Pak jedna skupina měla hodinu a my jako druhá skupina jsme měli volno a šli jsme na oběd. Když jsem se vrátila do školy, znovu jsem četla svou knihu. Informatika proběhla docela nudně, chemie, která byla hned po ní, mě nějak nenadchla a občanka byla hodina spíš na spaní. Poslední hodinu jsme měli ekologii a pan učitel vykládal výklad. Bylo 15:50, hodina skončila a já se už těšila domů.

Autobus měl jet v 16:09 a tak jsem si trochu pospíšila, abych ho stihla. Když jsem však nastoupila a řekla: "Studentský, Albrechtice prodejna", řidič se na mě podíval a řekl: „Tak to máte smůlu, na Albrechťáku se převrátil kamion a nedá se tam projet.“ „Ach jo, ten Albrechťák je snad prokletý,“ povzdechla jsem si. Další autobus měl jet až v 18:09 a taťka pro mě nemohl přijet ani objížďkou, jelikož si dal po těžké práci pivo. Čekala jsem v Tescu a po nekonečně dlouhé době konečně autobus přijel. Nastoupila jsem a řidič mi řekl skoro to stejné co řidič před ním s tou výjimkou, že prý ať nastoupím, že se uvidí, jestli tam pojedeme. Přijeli jsme na křižovatku do Dětřichova a samozřejmě jsme se museli vrátit do Frýdlantu a jet přes Raspenavu a Oldřichov v Hájích. Po přibližně hodině a čtvrt jsme dorazili do Mníšku. Řidič už se do Albrechtic nevracel a tak jsem musela vystoupit. Naštěstí taťkovi vyprchal alkohol, který měl z piva, a tak pro mě již mohl přijet. Z toho vyšlo, že jsme končili v 15:50 a domů jsem dorazila o půl osmé. A tak skončil můj den „blbec“.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10