Den, kdy jsme se potkali

Cena: 379 Kč

Stephanie a Jamie se poznají na uměleckém kurzu a od prvního setkání je zřejmé, že jsou jako stvořeni jeden pro druhého. Jenomže jsou zadaní a svědomí jim nedovoluje způsobit bolest jejich nejbližším. Rozhodnou se své zamilovanosti vzdorovat a lásce nepodlehnout. Vrátí se ke svým protějškům a následujících deset spolu prožívají každý rok pouze jeden den jako přátelé. Den naplněný štěstím, smíchem a radostí. Mohou ale dva lidé s takto silným spojením zůstat jen přáteli napořád?

Příběh o lásce, která může člověka zavést do šedé zóny mezi dobrým a špatným a přinutí ho zpytovat smysl tradičních hodnot a morálky. A také varuje, že na tomto světě nejsme navždycky a občas je lepší rozhodnout se rychle.

O autorce knihy

Den, kdy jsme se potkali:

Autorka Roxie Cooperová se narodila v Middlesbrough ve Velké Británii a studovala na Univerzitě v Newcastlu klasické jazyky. Studium ji neuspokojovalo, proto se několik let živila jako tanečnice v nočním klubu. Poté přesídlila do Austrálie a po návratu do Spojeného království se na sedm let stala advokátkou trestního práva. V současné době žije v Yarmu. Na myšlenku napsat svůj první román ji přivedly opakované poznámky o tom, že vůbec nevypadá jako advokátka.
Román Den, kdy jsme se potkali je její druhou knihou, tou první byl Zákon přitažlivosti, oceňovaný u čtenářů i kritiků.

Ohlasy na knihu Den, kdy jsme se potkali:

„Skvělý milostný příběh, jehož hrdinům budete držet palce od momentu, kdy se potkají. Srdceryvné i povznášející, připravte se na emocionální horskou dráhu." — Anna Bell, autorka románu Jak vyléčit zlomené srdce

„Den, kdy jsme se potkali je dojemná meditace nad tím, co se stane, když přijdete o všechny jistoty. Stephanie a Jamie s vámi zůstanou dlouho po dočtení poslední strany a já polykala strany, abych zjistila, co se s nimi stane. Příběh mě rozesmál i rozplakal, je plný smutku, humoru, pochopení a upřímnosti. Nemohla bych ho více doporučit!" — Katie Marsh, autorka románů Život bez tebe a  Stejně je život krásný

Ukázka z knihy Den, kdy jsme se potkali:

1

„Víte, moje máma říkala, že vesmír si vždycky najde způsob, jak vás dát dohromady s tím, kdo je vám souzený. Osud vám ho postaví přímo do cesty. To se stalo jí a mému tátovi. Byli jak stvořeni jeden pro druhého,“ vyprávím a Jane se usmívá. „A já jsem si vždycky myslela, že se to jednoho dne stane i mně. Že se v mém životě objeví někdo, kdo mi učaruje, a všechno bude jasné. Všechno bude dokonalé. Nečekala jsem, že ten, kdo je mi souzený, vpadne do mého života i se svou manželkou. To přece nemůže být ten ‚pravý‘!“
„V tom se spolu neshodneme, Stephanie. Já nevěřím, že osud, vesmír nebo cokoliv, v co věříte, odvádí tak čistou práci. Klidně vám toho pravého postaví přímo do cesty, jak říkáte, ale zbytek už musíte udělat sama.“

2
Oba ztichneme a chvíli mlčíme. Pak se mi znovu podívá do očí. A nastane onen okamžik, ve kterém si uvědomíte, že vás dva cosi spojuje, a srdce vám začnou tlouct rychleji. Několikacentimetrová mezera mezi vašimi obličeji se najednou změní v propast nejistoty. Stejně jako většina silných okamžiků trvá i tenhle jen pár vteřin, ale jako by uběhla celá věčnost. Tak dlouho jsme si povídali a najednou je ticho. Jediné, co slyším, je náš dech, jehož tempo se dramaticky zrychlilo. Vtom se naše tváře přiblíží a ona se lehce otře svými rty o mé. Oba se současně vymrštíme a odskočíme od sebe.
Dál je ticho, jen je nyní vyplněné pocitem trapnosti a nejistoty.
„Ježíši! Moc se omlouvám,“ blekotám, zatímco odkládám sklenici na trávu a sundávám ze sebe deku.
„Ne, to já se omlouvám!“ namítne ona. „Bože, co se to stalo!“
„Nemám tušení. Asi jsme toho moc vypili,“ lžu. Ani jeden z nás není opilý, ale něco říct musím, protože sám netuším, co to mělo znamenat. „Asi bych měl jít.“

3
Když jsem s Jamiem, čas utíká neuvěřitelně rychle. Je zajímavé, kolik toho máme společného a jak mě umí rozesmát. Sedíme na pohovce už hodiny a sledujeme, jak venku hřmí a blýská se. Pokoj osvětluje jen lampička na nočním stolku. Vydává měkké tlumené světlo, které se dobře hodí k atmosféře starého sídla i k dnešnímu počasí.
Choulím se v rohu pohovky s koleny přitaženými k hrudi. Jamie sedí kousek ode mě, s paží položenou na opěradle pohovky, a příležitostně se prsty dotkne mých vlasů. Má bílou košili, podtrhující jeho tmavé rysy, u které si vyhrnul rukávy a několik horních knoflíčků nechal rozepnutých. K ní si oblékl džíny a vypadá víc jako fotomodel než umělec.
„Jsem rád, že jsi zase přijela. Často jsem přemýšlel, jak se ti daří,“ přizná.
„Neměla jsem to v plánu. Vlastně mě sem přihlásil můj manžel.“
„Aha, jasně,“ odvětí s trochu zklamaným výrazem. „Ale i tak, vypadá to, že vesmír chtěl, aby ses vrátila, ty cyničko.“
Směju se s ním. „A zase ty tvoje vesmírný nesmysly.“
„Pšš! Uslyší tě!“ varuje mě a přiloží si ukazováček na rty, aby mě umlčel.

Tuto knihu Den, kdy jsme se potkali zakoupíte v knihkupectví a na internetových stránkách nakladatelství Grada.