Pokračování skutečného příběhu Dity P., která zná kouzla vaření. Jedna dlouhá noc... pak druhá... a skoro třetí. Deník Dity P. II. - Když jím za dva: Do noci svítí v Ditině bytě jen jediné světlo. Žárovka z dokola otevírané ledničky. I „kostým“ je dnes výmluvný: noční košile.

Za té tiché dlouhé noci je Ditě těžko i veselo. Hlavou jí letí: je to pravda? Ono se to fakt stane? A tak si uvaří nejrychlejší špagety s ricottou – chutnají jako božská mana... jen se další kilo usadilo do těla.

Nic ji ovšem nezastaví. Možná je to naposledy, kdy má věrohodnou omluvenku – jí za dva, tedy pořádné dávky.

V pořadu Deník Dity P. II. - Když jím za dva se probouzí Marek a jen zírá na vyjedené talíře na gauči před televizí a Ditu, která ví, že musí stále jíst. Marek mávne rukou, je to marné. Tak ještě krásného lososa, to už se Dita neudrží a jí ho rovnou z pekáče.

A za chvíli jí už zase kručí v dvojnásobně naplněném břiše, ale tahle noc je věnovaná slasti. Je jí těžko, ale ještě se pustí do dortu, pojmenovaném po řece Mississippi... Stačí už jen šlehačka... Nestačí. Jede se.