Květina Vánoc - Vánoční hvězdaKvětina Vánoc - Vánoční hvězda Školní rok a prázdniny ve školním roce 2024/2025Školní rok a prázdniny ve školním roce 2024/2025 Vánočka - nejoblíbenější receptyVánočka - nejoblíbenější recepty Hrajte s námi SUDOKU online !Hrajte s námi SUDOKU online !
Chytrá žena na Facebooku
Kategorie
Přihlášení
Jméno :

Heslo :


  trvale

Dnes je
Neděle 24.11. 2024
Dnes má svátek Emílie
Vyhledávání
Doporučujeme
 
 
 

Naše speciály
ZAJÍMAVÉ TIPY

Děsivý sen!

2. 04. 2017 | Vaše příběhy
Dobrý den, 
jednou jsem už psala o duchařském příběhu, protože je miluju. Mám ráda, když se mi zdá sen o duchách nebo když nějakého ducha vidím či slyším, že o něm někdo mluví.

Minulý týden jsem právě jeden sen o duchovi měla. Byla jsem u kamarádky doma, která měla na stolku položené fotografie svých příbuzných. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby ti lidé na fotkách nebyli už dávno mrtví. Měla tam i praprababičku, která na fotce vypadala opravdu děsivě. Byla celá v černém, i vlasy zakryté jako jeptiška. Jenže jeptiška to nebyla, byla to obyčejná venkovská paní, která měla do kapsy hluboko.

Nevím proč, ale na fotce mě hodně zaujala a tak jsem vybídla kamarádku, aby mi o ní něco pověděla. Ze začátku se jí nechtělo, ale naléhala jsem tak dlouho, dokud nesvolila. Vzala ze skříně veliké černobílé album fotek, otřela z něj prach a usadila se do křesla. Křeslo zavrzalo a najednou  nás obě obestoupila tma. Sen byl tak živý, že i v tom snu jsem si myslela, že se mi to děje doopravdy a měla jsem veliký strach. To jsem taky kamarádce řekla a požádala ji, abychom to nechaly na jindy, abychom raději šly někam na procházku. Jenže ona nechtěla.  Prý co začala, chce už dokončit.
S nelibostí a se strachem jsem potichu seděla v křesle, které stále vrzalo, i když  jsem se nehýbala. 
A začala vyprávět.
„Byla to moje praprababička, která se už ve svých patnácti letech stala vdovou.  I na tu dobu to bylo zvláštní a nevšední a proto se chtěla znovu rychle vdát. Nemusela hledat dlouho, protože její matka jí našla nápadníka hned. Ani nestihla pochovat prvního manžela a už se chystala svatba. Mé praprababičce se to moc nelíbilo, chtěla být aspoň měsíc sama, ale její matka byla proti a ona to musela respektovat. 
Se slzami v očích pozorovala, jak je kněz oddává. Při tom začala slýchat moc dobře známý hlas. Nevěnovala tomu pozornost, ale když hlas neustával, zaposlouchala se do něj líp. 
Byl to hlas jejího prvního manžela. Nikdo jiný hlas neslyšel, jen ona.
Hlas jí říkal, ať počká, ať si ho nebere, že na ni čeká někde lepší a mladší muž, který navíc jí nikdy neublíží. Udělalo se jí špatně  a omdlela. Podle všech omdlela bez zjevných příčin. Podle svědků na chudé venkovské svatbě se najednou zatáhly mraky a její budoucí starý manžel upadl do bezvědomí a potom zemřel. Ji z omdlení probral hlas jejího prvního mrtvého muže. Probrala se a viděla, jak ji v náručí nese jiný muž.. Krásný, mladý a bohatý. Ihned věděla, že je to on. Ten muž, kterého jí do cesty přivedl zesnulý manžel. Navíc se choval tak, že se podobal ve všem jejímu prvnímu manželovi. Byl chytrý, měl rád stejná jídla a výborně jezdil na koni a stejně krásně jí říkal. Říkal jí beruško a ona věřila, že duše jejího prvního muže je v těle současného muže. Vím, je to zamotané a složité, ale tak to opravdu bylo.“ ...

Po vyprávění jsem se ze snu probudila celá zpocená a měla jsem strach. Když jsem pak vstala a šla ke kamarádce, žádné strašidelné fotky na stolku neměla a já byla ráda. 

AničkaNov - čtenářka
ChytráŽena.cz


Tento článek také můžete
* Přidat do oblíbených FACEBOOK Přidat na Facebook
GOOGLE Přidat na Google
TISK Vytisknout Linkuj
Hodnocení
Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
 


Pouze přihlášení mohou vkládat komentáře. Přihlásit se.

Komentáře
Žádné komentáře
Aktuální soutěže
Komerční prezentace
 
 
 
Náš tip


NAVŠTIVTE NÁS ...
PŘIDAT MEZI OBLÍBENÉ NÁPOVĚDA VŠEOBECNÉ PODMÍNKY Zásady ochrany osobních údajů KONTAKT © Všechna práva vyhrazena   DESIGNED by   RSS 

Publikování nebo šíření obsahu serveru bez písemného souhlasu autora JE ZAKÁZÁNO !
Smajlíci: Copyright © Aiwan. Kolobok smiles