Tak další krok byl dát syna očuchat pejskovi. Když k tomu přišlo, tak Robin (pejsek) pomaličku syna očuchával. Čumákem zlehounka do něj šťouchal. Pak si očuchal mě a už se od kočárku nechtěl hnout. Když začal syn chodit, tak se pořád motal kolem něj a hlídal, aby syn nešel někam, kde by si ublížil. Pejsek se nechal tahat za uši i za ocásek. Tak strašně syna miloval. Místo aby se někde schoval, vždy se jen přikrčil a držel jako hloupý. Když nám pejsek odešel, bylo synovi 5 let. Pořád se ptal, kde je náš pejsek a proč s námi není... Chtěl další zvířátko ... Pořídili jsme si křečka. Ale byl to takový ten větší, aby se syn naučil to zvířátko držet v ručičkách, aby zvířátku neublížil. Ale křeček Ferda kousal.

Dneska jsem ráda, že jsme pořídili zvířátko domů. Je spousta lidiček, kteří radši řeknou, že zvířátko nechtějí. Že to smrdí, dělá to nepořádek, je to hlučné... Ale co je hlučnější? Zvířátko, anebo sousedi? Hlavně jde o děti, měly by se od malička učit, jak se ke zvířátku chovat. Je to taky živý tvoreček, který má právo žít mezi námi. Navíc někdy nám to zvířátko spraví náladu, když máme splín. A lidičky by se v dospělosti lépe ke zvířátku chovali. Dneska už vím, že syn nedokáže ublížit živému tvorečku. A pro mě je to plus, protože já zvířátka miluju od dětství, a je jedno, jaké to zvířátko je...
Sarkakalci - čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz