Způsob řešení dědictví je nedílnou součástí právní ochrany majetku a péče o majetek obecně. Pokud zůstavitel nezanechá závěť, bude totiž jeho pozůstalost rozdělena podle zákona. Děti – a případně i jejich potomci – jsou tzv. nepominutelnými dědici. Mají tak zákonem stanovený minimální podíl na dědictví. Nárok na něj ztratí jen v případě vydědění, které ale lze ve skutečnosti realizovat poměrně obtížně.
K vydědění může teoreticky dojít jen v případě zákonem stanovených důvodů:
• potomek neprojevuje o zůstavitele opravdový zájem,
• potomek byl odsouzen pro trestný čin spáchaný za okolností svědčících o jeho zvrhlé povaze nebo spáchal úmyslný trestný čin proti zůstaviteli (rodiči), jeho předku, potomku nebo manželu,
• potomek spáchal zavrženíhodný čin proti zůstavitelově poslední vůli (zůstavitele k ní donutil, lstivě svedl, překazil ji, zatajil, zfalšoval, podvrhl nebo úmyslně zničil), ledaže mu to zůstavitel výslovně prominul,
• potomek vede trvale nezřízený život,
• potomek je tak zadlužen nebo si počíná tak marnotratně, že je tu obava, že se pro jeho potomky nezachová povinný díl.
V praxi však přichází v úvahu jen velmi omezené množství z nich.
To, zda vydědění bylo možné, se posuzuje podle stavu ke dni smrti zůstavitele. Pokud v rámci řízení o pozůstalosti dojde ke sporu o vydědění některého z dědiců, může se dotyčná osoba bránit u soudu.
Povinný díl, na který mají nepominutelní dědici nárok, přitom není představován podílem na pozůstalosti, nýbrž jen a pouze peněžní částkou rovnající se hodnotě tohoto povinného dílu. Pokud tedy nepominutelný dědic nebude uveden v závěti, ale nebudou splněny podmínky k jeho vydědění, bude mít nárok na povinný díl. Nemůže však požadovat žádné věci z pozůstalosti, ostatní dědicové jej mohou pouze vyplatit.
Zdroj: AK Polverini Strnad