Při hraní je vhodné dodržovat několik zásad. Pokud je hra pro dítě nová, musí si na ni postupně zvyknout a bude potřebovat podporu dospělých. Dále platí, že ne všechny děti jsou soutěživé. Mohou být frustrované z toho, že prohrávají, proto je dobré občas zařadit takovou hru, u které není smyslem není zvítězit, ale jen se dobře pobavit.
Tipy na hry pro menší děti:
Slovní fotbal: Trénuje se slovní zásoba a v podstatě i abeceda (stačí hra na poslední písmeno slova).
Procvičení barev: Jednoduchá hra, kdy jeden hráč řekne barvu (například blue) a ostatní se musejí dotknout něčeho modrého ve svém okolí.
Motanice: Oblíbená hra pro děti od 4 let. S pomocí přiložené šňůrky řeší jednoduché úkoly v malé knížce, která v autě nepřekáží. Dítě si může samo zkontrolovat, zda úkol zvládlo bez chyby, baví se navíc nezávisle na dospělých. Hraním se také rozvíjí jemná motorika u malých dětí. Motanice existuje i ve verzi pro větší děti.
Protiklady: Hráči jmenují protiklady. Jeden hráč řekne „big“ a další musí jmenovat protiklad tedy „little“. Nebo „happy and sad“. Při hře opět děti procvičují slovní zásobu a paměť.
Písničky: Děti zpívají tematicky zaměřené písničky. Hráči se domluví, že budou zpívat písničky, ve kterých je například jmenováno nějaké zvíře. Posádka auta se rozdělí do dvou skupin a zatímco jedna zpívá, druhá vymýšlí, jakou píseň předvedou, až přijdou na řadu.
Tipy na hry pro větší děti
Příběhy: Hráči se domluví na dvou až pěti slovech, které má příběh obsahovat a pak postupně celý příběh zformulují. Jedná se o něco na způsob her ze známého televizního pořadu Partička. Buď jeden hráč sám vymyslí příběh, kde budou slova použita, nebo každý hráč tvoří jednu větu. Během hry účastníci trénují kromě slovní zásoby také větné vazby a pracuje se se slohovým útvarem/textem.
Hádanky: Vybraný hráč si vymyslí, kým nebo čím je, a ostatní to musí uhodnout. Hlavní postava například říká: What am I? A napovídá: I live on the farm and I like to eat carrot. Správný tip: Rabbit.
Nebo se hráči dopředu domluví na tématickém okruhu slov - například co je v domě. Vybraný hráč si v duchu vybere například ledničku. Ostatní se pak ptají a otázkami zjišťují, co za objekt onen hráč vybral. Důležité je, že otázky musí být formulovány tak, aby hráč mohl odpovědět jen Yes nebo No. Např. Is it in the bathroom? Is it big? Is it red? Is it on the wall? Hrou děti upevňují větnou vazbu a slovosled v otázce.
Zdroj, foto: Helen Doron