Někdy to vyřešíme procházkou, jindy jdeme krmit kachny a labutě do parku, ale jelikož je na koupání venku ještě voda studená, tak nejčastěji vyrazíme na dětské hřiště. A jelikož v dnešní době je spousta dětských hřišť pomalu na každém kroku, tak pokaždé vyrazíme na jiné.
Syn má však nejraději hřiště, které máme hned vedle domu a sem vyrážíme samozřejmě nejčastěji. Toto hřiště, jak mu místní říkají „Letadlo“, jedno z typických moderních dětských hřišť. Plocha celého hřiště je pokryta měkkými dlaždicemi, aby se zabránilo tomu, že se dítě při pádu zraní.
Celé hřiště je naprosto bezvadné, teda vlastně bylo!
Není to ani týden, co jsem se vydala opět s malým na Letadlo a celé hřiště okupovaly děti ve věku třináct až šestnáct let. To by samo o sobě nebyl problém, ale vadilo mi, jak vulgárně mluvily před malými dětmi, které si tam hrály. Párkrát jsem je upozornila, aby svůj slovník krotily alespoň před těmi dětmi, vzhledem k tomu, jak děti rádi opakují to nejnevhodnější co kde zaslechnou. Chvíli byl klid, alespoň do té doby, než se můj brouček rozhodl, že by vyzkoušel provazovou prolézačku.
Když ji vítězoslavně přešel téměř na konec, tak v cíli je taková podesta a z ní jediná cesta dolů po provazovém žebříku. Jenže co čert nechtěl, na zmíněné podestě posedávali asi tři puberťáci a odmítali se hnout, aby mému synovi uvolnili cestu, aby mohl slézt. Chtěla jsem, aby mi uvolnili cestu, ale upřímně, ještě se mi nestalo, aby se mnou cca patnáctiletý puberťák mluvil jako se sobě rovnou, nepřála bych Vám zažít, jak byl drzý. Nakonec se tedy dva mladší chlapci zvedli, aby měl malý alespoň trochu přístup k žebříku a mohl slézt. A vtom se to stalo! Díky špatnému přístupu k žebříku, ještě než jsem ho díky své momentální indispozici stihla zachytit, tak uklouzl a chudáček se mi spálil o provazy a puberťáci? Ti se náramně bavili.
Když ji vítězoslavně přešel téměř na konec, tak v cíli je taková podesta a z ní jediná cesta dolů po provazovém žebříku. Jenže co čert nechtěl, na zmíněné podestě posedávali asi tři puberťáci a odmítali se hnout, aby mému synovi uvolnili cestu, aby mohl slézt. Chtěla jsem, aby mi uvolnili cestu, ale upřímně, ještě se mi nestalo, aby se mnou cca patnáctiletý puberťák mluvil jako se sobě rovnou, nepřála bych Vám zažít, jak byl drzý. Nakonec se tedy dva mladší chlapci zvedli, aby měl malý alespoň trochu přístup k žebříku a mohl slézt. A vtom se to stalo! Díky špatnému přístupu k žebříku, ještě než jsem ho díky své momentální indispozici stihla zachytit, tak uklouzl a chudáček se mi spálil o provazy a puberťáci? Ti se náramně bavili.
Můj brouček se po této příhodě zasekl a na zmíněné hřiště už nechce.
Dnes jsem ho však nalákala na to, že bychom spolu mohli jít na písek. Tento návrh se setkal obrovským nadšením a tak jsme se vydali na pískoviště. Jenže jsme ještě ani nestihli vyndat kyblíček a bábovičky a všimla jsem si, že se v písku něco leskne. Při bližším prozkoumání jsem zjistila, že pískoviště je plné střepů a dokonce použitých injekčních stříkaček! To byla pro mě poslední pomyslná kapka a rozžhavená do běla, jsem zavolala na městskou policii. Prý se o to postarají, tak jsem zvědavá, co se bude nebo možná nebude dít.
A co Vy, ostatní maminky, máte podobné zkušenosti s návštěvami dětských hřišť?
Nsgirl88 - čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz