Exekuce je slovo, které skoro každému nahání strach. Nikdy jsem si nemyslela, že by to mohlo postihnout i mne. Vždy jsem měla všechno zaplacené včas. Po výplatě jsem zaplatila SIPO, pojistky, odložila peníze na opravu domu a pak bylo jídlo a vše ostatní. Bydleli jsme v rodinném domku. Manžel začal po revoluci podnikat.

Domluvil se ještě se dvěma známými a začalo jejich podnikání. Manžel měl firmu na své jméno. Dařilo se jim a po několika letech manžel řekl, že bychom měli udělat „Majetkové vypořádání společného jmění manželů“. Tak se udělalo. Přepsal se na mne dům, který byl můj, ale společně jsme jej opravili, a také vybavení bytu. Výnosy a dluhy z podnikání, že budou jeho.

Tehdy to začalo být mezi námi všelijaké, a tak jsme se domluvili, že budeme žít každý po svém. Já měla svou výplatu a on svou. Na domácnost jsme přispívali společně. Přesto všechno jsem si myslela, že se lidi dovedou rozumně domluvit. Teď už vím, že ne - byla jsem naivní. Kdybych tenkrát tušila, co mne čeká...

Vracel se domů až večer, šel na pivo. Protože se začal zhoršovat můj zdravotní stav, byla jsem ráda, že mám klid. Dcery byly vdané, měly své rodiny, a tak čas ubíhal. Jednoho dne  mi přišel dopis od soudu, že je na dům uvalena -  exekuce. Byla jsem v šoku, kdo to nezažil - nepochopí. Když jsem jej ukázala manželovi, řekl mi, že se nemám bát, že to vyřeší. Opravdu se to brzy vyřešilo, ale já začala více přemýšlet, co se děje.

 „Proč přišla exekuce mně?“

Manžel měl svůj byt, kde bydlela jeho maminka! Řekl mi, ať to neřeším, že jsou to jeho problémy, takže si je vyřeší sám. To víte, že mi to nedalo a začala jsem chodit k právníkovi. Dověděla jsem se, že manžel ke každé půjčce, kterou si vzal, měl doložit doklad o „Majetkovém vypořádání společného jmění manželů“, což on nedělal. Prý jsem se o to měla starat! Ale jak, když jsem se naivně domnívala, že máme vše s majetkem vyřešené u notáře a na papíru! Manžel mi na mé stálé naléhání řekl, že bude vše v pořádku, jen co mu dají peníze ti, co mu dluží... Jenže ten koloběh v podnikání, ten je hrozný. Ten dluží tomu, ten tomu a ten zas jinému. Nevěřila jsem tomu, a tak jsem manželovi řekla, že by měl podnikání ukončit, dokud je čas. „To mužské ego!“ Prý to neudělá, že se to všechno spraví. Nějaký čas byl klid a pak jsem se začala dovídat, že má půjčeno od několika známých lidí peníze a ne malé.

Také jsem při úklidu našla v tašce plno dopisů, které nebyly otevřeny. Nejdřív jsem na ně jen zírala a pak si vzpomněla, jak říkal právník, že jsou to i mé dluhy. Všechny jsem je otevřela a přečetla. Mé zděšení z toho, co obsahovaly - bylo velké, ale když přišel domů, měl je všechny nachystané na stole. To bylo něco. Jak jsem si mohla dovolit otevřít jeho poštu a mnoho jiného jsem si vyslechla. Řekla jsem mu, čemu se diví, vždyť jsou to i mé dluhy, jinak bych jeho poštu neotevřela. Tak jsem se dověděla, kolik je dluhů, ale to byla jen trocha toho, co vlastně dlužil. Dávala jsem mu vždy peníze, na zaplacení elektriky, vody, plynu, telefonu apod.

Chodily upomínky, ale já to nevěděla, protože je stihl vždycky vzít ze schránky.

Jednoho dne přišel dopis z plynáren, který jsem vzala ze schránky já.  Byla to poslední upomínka s tím, že pokud nezaplatíme vše, co dlužíme - do týdne nám odpojí plyn. Takže nic neplatil a peníze si nechával. Byla to velká částka. Zdědila jsem nějaké peníze, a tak to zaplatila. Totéž bylo s elektrikou a vodou...

Řeknete si, proč to neplatila sama - ty zálohy? Zhoršilo se mi zdraví a byla jsem ráda, že nemusím na poštu. Prostě stále naivní, nenapadlo mi, že si to dovolí nezaplatit.

To horší na mne ještě čekalo. Jednoho dne přišli exekutoři. Oblepili, co se dalo a ještě se jim musela dát dost velká částka peněz, jinak by vše odvezli. Zaplatila jsem. Do dvou měsíců u nás byli zase jiní... Oblepili to znovu, ba ještě víc s tím, že se s těmi prvními domluví. Zase jsem sehnala sumu, kterou požadovali. Já totiž v tu chvíli, vždycky viděla tu hanbu, až to sousedi uvidí, že odvážejí nábytek a ostatní věci. (Byla jsem hloupá - teď to vím.) O jejich chování raději pomlčím. Na to přišla paní ze „sociálky“ i s policistkou, když to viděla, udělala jen zápis a odešly... Pak přišli další exekutoři, ale už neměli co oblepit, když to bylo už  2x. Řeknu vám, že při každém zazvonění zvonku jsem se třepala jak osika a je tomu dodnes.  Přicházeli další lidé, že jim dluží a někteří dělali pěkný „vyrvál“ před domem - no hrůza. Ale nedivím se jim. Přestala jsem manželovi dávno věřit, pravdu neříkal. Zas přišel strach, co kdyby si vzal další půjčky, a tak jsem se s ním, skoro po 40 letech - rozvedla. Přestěhoval se ke své mamince - do svého bytu, ale jak jsem se dověděla, byt už dávno byl zastavený, od několika věřitelů.

Dodnes nevím, jak to všechno dopadne. Čekám, že můžou kdykoliv přijít a vzít to, co jsem neprokázala, že je moje. A nedej Bože, kdyby se něco stalo s bývalým manželem. Vždyť ty dluhy, jsou i mé. Řeknete si, na co tak dlouho čekala? Vždycky jsem chtěla zachovat rodinu, jak se dříve říkalo - v dobrém i zlém - a tak to dopadlo. Píšu to vlastně proto, abyste si všechny ženy, i když se to může stát i mužům, daly velký pozor na to, když váš protějšek      -  p o d  n  i  k á !!!