Do Slunečné nakoukne Jan Rosák

Tak trochu typického a nesympatického politika si v dnešním díle Slunečné zahraje Jan Rosák, který coby hejtman přijde k hotovému, sveze se na vlně slávy ostatních a zase odejde. „Byl to takový protiúkol. Kdybych pyšně prohlásil, že jsem charakterní člověk, tak se mi ty bezcharakterní dobře hrají,“ pochvaluje si herec a moderátor svoji úlohu. Samozřejmě by byl rád, kdyby herecké angažmá v seriálu bylo delší, protože se dá s figurou víc pracovat.

„Třeba když jsem hrál profesora Hofbauera, tak to bylo fajn. Člověk může tu figuru rozehrát, má nějakou historii a dlouhodobější charakter. Tady je to takový výkřik, a už nic. Trošičku mě to mrzí a raději bych něco o málo delšího,“ usmívá se Jan Rosák. Ten do seriálu Slunečná zavítal s poněkud netypickým účesem. „Pyšně se přiznávám, že jsem si to vymyslel já. Chtěl jsem se odlišit od svého běžného moderátorského stylu, jako mám třeba v pořadu Poklad z půdu. Chodím tam stejně jako v civilu – odjakživa na pěšinku. Tak jsem si říkal, že takový nesympatický syčák by měl být trochu úlisný. Doufám, že se mi to povedlo.“

V den, kdy se točil tento díl, nejčastěji po boku moderátora a seriálového hejtmana stála Bára Jánová alias Sylva Popelková, která má na Jana Rosáka letitou vzpomínku. „Pana Rosáka jsem viděla snad po dvaceti letech. Kdysi moderoval plesy Rehabilitačního ústavu Kladruby, když můj tatínek pracoval jako náměstek ředitele.

V té době jsem dělala velitelku mažoretek a vystupovaly jsme tam. Od té doby jsem ho neviděla, až teď na Slunečné. Tak jsem mu to říkala. Byla to hezká vzpomínka, dokonce přiznal, že si na to vzpomíná, ne tedy přesně na můj obličej, ale na tatínka, mažoretky, a jak jsme se s ním fotily,“ prozrazuje herečka, která jako malá samozřejmě koukala na Magion, který Jan Rosák uváděl.

„Když o tom teď mluvíte, tak si to vybavuji přesně. Bylo to fajn. Na ty mažoretky, co tam předváděly, si sice už moc nepamatuji, ale vím, že tam byly. Bohužel čím dál častěji mi někdo řekne, že se na mě pamatuje, že mě před dvaceti, třiceti, a někdy i více lety potkal. A já už se nemohu rozpomenout. Co se dá dělat, bude to asi častější,“ s úsměvem prozrazuje Jan Rosák a přidává další vzpomínku. „Stane se, že mě někdo kontaktuje, že byl divákem Magionu.

Jednou to bylo trochu dramatické. Byl jsem ve vinném sklípku s Petrem Jančaříkem, který se mnou kdysi Magion dělával. Místní cimbálovka tam hrála a jeden muzikant za námi přišel a řekl nám, že nás dva nemá rád. Trochu jsme se vyděsili, že dostaneme, a jen tak jsme špitli – proč? Jeho odpověď byla, že Magion byl moc krátký. Místo nakládačky tak přišla krásná pointa.“

Zdroj, foto: Prima
Vendula Flassig Vrablová