Do třetice

Když manžel byl v roce 2013 poprvé ve svých 76 letech hospitalizován v nemocnici v důsledku úrazu, doma nešťastně spadl a zlomil si krček pravé kyčle, myslela jsem si, že toto má jako „prémie“ za to, že nikdy nepoznal nemocniční lůžko. Mýlila jsem se. Netrvalo to dlouho a v následujícím roce 2014 byl opět hospitalizován v důsledku trombózy v lýtku pravé nohy. Měl veliké štěstí, že byl ošetřován na stejném oddělení jako v předešlém roce. Dokonce ležel na stejném pokoji, jenom osazenstvo bylo jiné a modernizace pokojů byla dokončena. Nebylo již slyšet nepříjemné zvuky od sbíjecího kladiva, které se linuly celým podlažím.

Po čtrnácti dnech byl opět doma i se svými „francouzskými dvěma milenkami“, které jsou mu nápomocny při chůzi a nikdy je neopustí, ani je nikde nezapomene. V dalším roce 2015 ho ošetřující paní doktorka poslala na preventivní prohlídku tlustého střeva po třech letech. Nedalo se nic v jeho věku již dělat, musel se podrobit tomuto vyšetření. Do nemocnice se dostavil po jednodenní hladovce a za pomoci účinného projímadla. Na tomto vyšetření nebyl poprvé, tak věděl, co ho čeká a nemine. Vyšetření proběhlo bez jakéhokoliv nálezu, vše bylo v pořádku. Těšil se, že jak přijdeme domů, hned si dá ty masové karbanátky, na které měl od rána chuť. Dal si je, ale to nevěděl, co ho čeká večer. Měl bolesti od žaludku, které se šířily směrem k hlavě. Na nic jsem nečekala a zavolala sanitku, která jej na základě vyšetření paní doktorky odvezla ihned do nemocnice. Byl hospitalizován na interním oddělení. Když paní doktorce vyprávěl, od čeho má ty bolesti, tak mu bylo řečeno, že to není dobrý nápad po kolonoskopii si dát takové jídlo.

do třetice Po patřičným vyšetřeních, které byly v pořádku, byl po týdnu propuštěn domů. Jelikož jeho pohyblivost a stabilita je velmi nejistá, jsem nucena vždy manžela doprovázet a pomáhat do dopravního prostředku, ať se jedná o autobus nebo taxi službu, kterou ponejvíce využíváme do nemocnice nebo k praktickému lékaři.

Říká se, že se všechno má dělat třikráte tak, jako je to skoro v každé pohádce. Tak si myslím, že já to s manželem mám splněné za tyto tři roky a nebude již žádná další hospitalizace, i když manžel si na nemocniční personál nemůže stěžovat. Pokoje jsou pro dva a tři pacienty, se společným sociálním zařízením včetně sprchového koutu, instalovanou televizí a prostornými skříněmi na šaty. Nedala se vytknout ani strava, i když večeře byly studené. Všechny nedostatky však vyrovnaly sympatické a ochotné sestřičky. Přesto, že se personál snažit vytvořit domácí prostředí, těšil se manžel na domácí stravu a postel. Domov je jen jediný.

Na snímku manžel při poslední hospitalizaci v roce 2015.

Alabastr22 - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete