Dobrovolníci pro lidi ze zaplavených oblastí

Pocházím z vesnice, kterou voda zaplavila v roce 1997. Ještě dnes mi naskakuje husí kůže, když si vzpomenu jak to v Holčovicích vypadalo při povodních. Mnoho domů vzala voda a  mnoho bylo natolik poškozeno, že musely být zbourány. Cesty neexistovaly a záchranáři se k lidem dostávali buď po kopcích nebo rovnou vrtulníkem. I dnes, po 13 letech jsou místa, která připomínají lidem tu tragédii.

Proto si dokážu představit, jak jsou na tom lidé postižené povodní. S nesmírným smutkem jsem prohlížela fotky na facebooku z Vísky, Hrádku nad Nisou, nebo Chrastavy. Všude na internetu je  plno odkazů na sbírky jak humanitární tak finanční.

Já jsem se ale rozhodla, že obětuji volný víkend jako dobrovolník. A pomůžu přímo někomu odklízet škody. Na internetu jsem našla kontakt na člověka, který těmto dobrovolníkům nabízí zdarma ubytování jen několik kilometrů od Hrádku nad Nisou i Chrastavy. Pak už události nabraly rychlý spád. V Pátek kolem páté hodiny odpolední jsme vyrazili s manželem na cestu. Z Bruntálu nás čekala dlouhá, pětihodinová cesta do Rynoltic, Odkud  už to byl jen skok do Polesí, našeho nového ubytování. Na chatě se o nás suprově postarali. Dostali jsme pokoj se sociálním zařízením a večer ještě i večeři. O tom by se dobrovolníkům z Adry mohlo jenom zdát. Ráno jsme vyrazili do Hrádku, kde jsme složili naši materiální humanitní pomoc. Hasiči nás jako dobrovolíky poslali do školy, kde se všichni scházeli a kde bylo nejlepší zázemí.  V přízemí škloly se rozdávalo suché oblečení pro zaplavené lidi a v jídelně se mohl každý dosyta najíst.

Vyrazili jsme do terénu až kolem poledne. Protože neustále pršelo a znovu se začínala řeka vylívat z koryta. Ve škole si nás rozdělili do skupin, kdy každá skupina měla na starosti jinou ulici. Teprve na místě jsem zjišťovala, že fotky na internetu, ani zdaleka nelhaly.  Domy postavené na břehu Nisy byly zaplaveny do 2 metrů. Některé vzdálené i 500 metrů od Nisy zaplavila voda do půl metru. Koryto řeky se tedy rozlilo do jednoho kilometru při bleskové povodni.

A následky byly nepředstavitelné. Někteří lidé se snažili věci vynést z přízemí do patra, ale voda je překvapila svou rychlostí jak stoupala. Už nestačili ujet a museli být evakuováni vrtulníkem.  Já jsem pomáhala odklízet škody u domu, který byl přímo u vody. Ve sklepě bylo po kolena jenom bahna a po strop vody a to v době týden po povodni. V přízemí byly dvě obytné místnosti, dílna, garáže a na dvoře psí kotec a králikárna. Majitel zachraňoval jen zvířata co choval, a měl dost problémů se dostat včas do patra domu. Jinak by ho jistě proud strhl.

Celý dům byl zaplaven do 2 metrů. Všude bylo nepředtavitelně bahna. Bylo třeba nenávratně zničené věci vynést, co to šlo, tak umít. Vytrhat prkna v podlaze a vyvést hlínu, která byla nasátá vodou a kdysi se používala jako izolace pod podlahou. Otlouknout omítku a v neposlední řadě uklidit zahradu od naplavenin. To všechno není v silách jednoho člověka. Hasiči odčerpávali vodu ze sklepa a odklízeli bahno. S podlahou pomáhala pořádková policejní jednostka ze Vsetína a 5ti členná skupina dobrovolníků. Práce to byla úmorná, ale s pocitem, že někomu pomůžeme. A za dva dny jsme udělali  tolik práce, co by sám majitel nedokázal udělat ani do půl roku.

Smekám před hasiči, kteří už týden spali jen několik hodin denně a neustále jezdili na nové a nové výjezdy. Vojáci odklízeli naplaveniny z koryta řeky a pomáhali vyklízet domy. A policisté, kteří se sami nabídli a odvozili několik stovek koleček zeminy a přitom se střídali při obchůzce. Za pár dní takhle pomohli v pěti domech.  Bohužel, jsem odjížděla z Hrádku s pocitem, že je tady ještě stále plno domů zaplavených a lidí co potřebuje pomoct. Proto, kdo můžete, přijeďte aspoň na víkend, když přes týden chodíte do práce. Ti lidé to potřebují.

Můžete přes internet kontaktovat Adru, nebo Červený kříž. Ti si ale vše organizují po svém, a povolají své dobrovolníky na týden, kdy se to hodí jim. Také mám kontakt na chatu Polesí, kde vás kdykoli zdarma ubytují. Tel. číslo je 728624055. O zážitky, milé seznámení a hlavně práce nebude nouze. Ale určitě budete odjíždět s pocitem, že jste něco udělali pro druhé a budete se chtít znovu vrátit.