Dokumentární klasika na Prima ZOOM

3x zajímavá podívaná na Prima ZOOM:

V pohoří Šumava pramení Vltava. Nejdelší řeka České republiky je napájena přítoky Studené a Teplé Vltavy. Razí si cestu šumavskými vřesovišti a rašeliništi. Právě tam získává svou charakteristickou žlutou barvu, díky níž vypadá takřka jako tekuté zlato. Ale to není jediný důvod, proč získala svou přezdívku Zlatá řeka. Vltava je odjakživa velkou inspirací básníků, architektů i hudebních skladatelů. Na jejích březích stojí bezpočet historických památek, které se staly svědky dlouhé a pestré historie českých zemí. Přes Vltavu se klene celkem osmnáct mostů a sama Zlatá řeka protéká Prahou, také zlatou a stověžatou.

Toto hlavní město Česka zdobí moře zlatých střech a žlutě se třpytících pískovcových zdí. Takřka celý tok řeky Vltavy je poklidný. Ale čas od času upustí uzdu svému temperamentu, odhalí divokou povahu a zuřivě bičuje a podemílá vlastní břehy. Na těchto místech musí být Vltava krocena jedinečnou kaskádou nádrží a přehrad. Jinak teče volně přirozeným říčním korytem a poskytuje útočiště mnoha různým druhům divokých zvířat. Mezi jinými si Vltavu oblíbil i sysel perličkový. A s trochou štěstí tady můžete dokonce narazit i na nějakého toho rysa nebo vlka. Vltava je zkrátka klenot mezi řekami a při sledování tohoto dokumentu rychle odhalíte, v čem všem je ještě zlatá.

Utajené příběhy Ameriky II (6 dílů každou sobotu ve 23.15 a opakování úterky ve 14.45)

Historik Tom Rice objevil při svém bádání fragmenty filmu s názvem Cena za spravedlnost. Po detailnějším prozkoumání zjistil, že ve filmu účinkuje druhý Ku-Klux-Klan, který byl založen v roce 1915 Williamem Simmonsem. Ten si po založení najal reklamní agenturu, která měla za úkol Klan zpropagovat a získat mu nové členy. To se povedlo a v roce 1922 měl Klan zhruba milion členů. Vzhledem k tomu, že každý nový člen musel zaplatit vstupní poplatek, vydělával Klan hodně peněz. Náboráři Klanu, Hiram Evans a D. C. Stephenson, však Simmonse brzy podrazili a ujali se jeho vedoucí pozice. Následně se rozhodli, že o Klanu natočí film a jeho členové ho budou financovat. Cena za spravedlnost se většinou promítala ve školách či v kinech, ale film nakonec nebyl moc úspěšný.

V polovině 20. let měl Klan už miliony členů. Stephenson byl ale v této době zatčen za vraždu mladé dívky, a tak členové Klanu začali odcházet a na konci 20. let v něm zbylo pouze pár desítek tisíc lidí. Tom se s pomocí dalších historiků nakonec dostal i ke starým spisům, které celý film dopodrobna popisují. Snímek v podstatě zakrýval teroristické činy Klanu jeho propagací a romantickým žánrem. Zatímco Klan v reálném světě terorizoval Afroameričany, ve filmu Cena za spravedlnost je zobrazován jako skupinka hrdinů. Tomovi se také podařilo sehnat i jednu ze tří cívek, na které je část filmu natočená, kino mu proto poskytlo soukromé promítání. Po zhlédnutí snímku byl Tom překvapen, jak Klan dokázal využít filmový průmysl pro svou propagaci. I přesto, že se mu Cena za spravedlnost nelíbí, usoudil, že je film velmi důležitou součástí americké historie a neměl by být zapomenut.

Woodrow Wilson byl od roku 1913 do roku 1921 prezidentem Spojených států amerických. V roce 1919 ho našla jeho manželka Edith bezvládného v koupelně na zemi, jelikož dostal mrtvici. Aby mu zavolala lékařskou pomoc, použila telefon, který byl umístěn na chodbě. Nejbližší telefon však ležel v ložnici, která byla hned vedle koupelny. Vědci si myslí, že zavolala z chodby, aby se vyhnula ústředně Bílého domu. Spojila se telefonem s dveřníkem, a tak nikdo jiný o prezidentově mrtvici nevěděl. Edith tím pravděpodobně začala svůj promyšlený plán, jak po Woodrowovi převzít funkci vedení státu. Vzhledem k jeho stavu měl jeho povinnosti převzít viceprezident, ale toho Woodrow ani Edith neměli rádi. Lékař proto údajně Edith řekl, že může prezidenta zastupovat. O jeho mrtvici a částečném ochrnutí ví jen pár lidí, takže mimo Bílý dům nebude nikdo nic tušit.

Aby se nikdo jiný o jeho špatném zdravotním stavu opravdu nedozvěděl, zakázala Edith i návštěvy. Už po dvou měsících se ale začaly šířit fámy, že stát vede ona. Dovolila proto dvěma politikům, aby se s Woodrowem sešli. Manžela naaranžovala tak, že politici usoudili, že je zdravý a schopný vykonávat svou prezidentskou funkci. Edith za něj podepisovala všechny dokumenty a dělala důležitá rozhodnutí. Postupem času se ale prezidentův zdravotní stav začal zhoršovat. Když pak Edith zastavila proces manželovy rezignace, v podstatě stanovila sama sebe prezidentkou. Až sedmnáct měsíců po Woodrowově mrtvici se velení ujal nový prezident. Dnes jsou si vědci jistí, že Edith začala vést stát, aby ochránila svého manžela. Ukázala tak lidem, že zemi dokáže vést i žena, jen její cesta nevedla přes volby.

V roce 1990 byly v jedné štěrkovně v Connecticutu náhodou objeveny staré lebky. Archeologové vypátrali, že dříve byl na daném místě starý hřbitov pro farmáře. Zvláštní pro ně však bylo zjištění, že jedna z lebek byla odtržena od těla, byla otočená a kosti mrtvého muže byly různě přeskládané. Archeolog Nick Bellantoni vypátral, že muž zemřel už před rokem 1840. Ve starých novinách pak objevil informaci, že v této době se na daném místě měli mrtví krmit živými. Hodně lidí umíralo z neznámé nemoci. Je tedy možné, že mrtvý muž byl upír. Někdo po jeho smrti vyndal, přeskládal a odtrhal jeho kosti, aby nedošlo k jeho vzkříšení. Byla to exhumace upíra, jakýsi rituál. Toto tvrzení podporují i některé staré příběhy, které se týkají právě upírů.

Po detailnějším prozkoumání kostí bylo zjištěno, že mrtvý muž měl tuberkulózu. To podle archeologů není náhoda, jelikož v daných příbězích byli upíři vždy s tuberkulózou spojeni. Poté vypátrali, že podobných exhumací bylo několik desítek. Nakonec dokázali zjistit, jak a proč daný rituál probíhal. Lidé vykopávali mrtvá těla, aby zjistili, jestli mají v orgánech ještě krev. Pokud krev objevili, znamenalo to, že daný člověk v hrobě je nemrtvý a krmí se na živých, proto lidé umírají. Ti však umírali na tuberkulózu, o které ale tehdy ještě nikdo nevěděl. Orgány nemrtvého se poté spálily na popel. Popel se namixoval s vodou, kterou nemocní následně vypili. Celý tento rituál měl sloužit jako ochrana před danou nemocí a následnou smrtí.

Historik Bradley W. Hart učinil při zkoumání přívrženců Adolfa Hitlera šokující objev. Dozvěděl se, že nacisté se pokusili ovlivnit americké volby v roce 1940. Spiknutí však nevelel nacista, ale americký naftař William R. Davis. Od toho si v roce 1933 začal Hitler kupovat ropu, a tak se Davis objevil v elitních kruzích nacistického Německa a začal nacismus podporovat. V roce 1936 daroval téměř 400 tisíc dolarů demokratické straně v Americe, aby si získal přízeň znovuzvoleného prezidenta Franklina Roosevelta. To se mu podařilo a Davis se tímto krokem dostal až k vůdci odborů Johnovi L. Lewisovi. Společně si přivlastnili mexická ropná pole, a ropa z Mexika tak putovala do Německa. V roce 1939 ale vypukla válka a britská blokáda, která se stavěla proti Němcům, tomuto dovozu ropy zabránila.

Aby Davis dovoz obnovil a dál vydělával peníze, sešel se osobně s Rooseveltem. Navrhl mu, že nastolí mír přímo s nacisty. Odjel proto následně do Německa za Hermannem Göringem. Představil se však jako Rooseveltův vyjednavač, což mu americký prezident přísně zakázal. Roosevelt ho kvůli tomu odstřihl, a tak Davis začal v roce 1940 plánovat, jak se prezidenta zbavit. Chtěl zabránit tomu, aby byl potřetí zvolen hlavou státu. Tento plán se líbil i Němcům, jelikož by se Amerika nezapojila do války a nacisté by ji vyhráli. Od Němců proto Davis získal peníze, kterými následně podplácel politiky.

Také poslal několik tisíc dolarů do rádia, ve kterém následně Lewis pronesl třicetiminutový proslov. V něm žádal, aby Roosevelt nebyl znovu zvolen prezidentem. Pokud se tak stane, skončí jako vůdce odborů. Roosevelt ale nakonec vyhrál a stal se už potřetí hlavou státu. Lewis proto doopravdy odbory opustil. V roce 1941 pak Davis zemřel. Údajně dostal infarkt, ale později se začalo spekulovat, že jeho smrt nebyla přirozená. Hart v závěru svého pátrání zjistil, že Davis dokonce uplatil několik desítek politiků, aby hlasovali ve volbách proti Rooseveltovi. Je si však jistý, že jakkoli by se nacisté snažili, volby by nikdy nezměnili.

V roce 1861 probíhala v Americe občanská válka. Unie (Sever) bojovala s Konfederací (Jih), což byla koalice jedenácti amerických států. Filantropka Elizabeth Van Lewová v té době pomáhala válečným zajatcům z Unie. Nosila jim léky, oblečení, jídlo a knihy. Získala si tím jejich přízeň a vojáci jí na oplátku posílali zprávy ohledně pohybu vojsk. Pro Elizabeth to byl začátek rozsáhlé špionáže ve prospěch Unie. Dokonce vytvořila i špionážní skupinu. Se svou společnicí Mary Bowserovou následně vymyslely plán, že infiltrují Bílý dům Konfederace. Podařilo se jim dosáhnout toho, že Mary najali v Bílém domě jako služku. Měla tak možnost odposlouchávat všechny rozhovory týkající se války.

Elizabeth se poté rozhodla, že zajatcům z Unie pomůže utéct. Muži si z vězení vykopali tunel, který vedl do budovy poblíž. Elizabeth celý tento útěk financovala. Nakonec se podařilo utéct 109 vojákům. Mary mezitím dále odposlouchávala rozhovory v Bílém domě. Jednou, když dostala příležitost, dokonce prohledala důležité dokumenty. Špionážní skupina tak měla stále více informací, které vždy doputovaly až k velícímu generálovi armády Unie. V roce 1865 nakonec Unie občanskou válku vyhrála. Dnes historici vědí, že Mary se do Bílého domu dostala, ale zatím nemají důkaz, že se do něj doopravdy infiltrovala. I tak ale byly její a Elizabethiny činy velmi odvážné a jejich úspěšné špionážní kousky nakonec dopomohly k výhře Unie v občanské válce.

Investigativní reportérka Mary Calviová se rozhodla, že detailněji prozkoumá minulost vojáka a politika George Washingtona a jeho údajné milenky Mary Philipsové, do které se měl zamilovat v roce 1756 při návštěvě New Yorku. Washington tehdy v této části země cestoval poprvé, v New Yorku se objevil cestou do Bostonu. Podle dokumentů se setkal s Mary poprvé v domě rodiny Robinsonových. Začali spolu chodit na plesy či do kaváren. Poté byli několik měsíců odloučeni, jelikož Washington dostal od svých nadřízených rozkaz postavit pevnost. Když se chtěl vrátit domů, bylo mu to zakázáno. Muži, kteří mu přikázali zůstat, se totiž sami snažili získat Mary. Hlavně z toho důvodu, že byla velmi bohatá. Jeden z mužů dokonce o Washingtonovi napsal nepravdivý článek v novinách, aby pošpinil jeho pověst.

Když byl Washington konečně propuštěn, odjel za Mary a požádal ji o ruku. Ona už se ale mezitím zaslíbila jinému muži, plukovníku Rogerovi, který byl Washingtonovým rivalem. Ten si proto zanedlouho nato vzal ženu Marthu. V roce 1776 začal Washington velet americké armádě a velitelství si zřídil v domě Mary a Rogera. Ani jeden ale v tu dobu v domě nebyli, Washington se proto s Mary údajně snažil spojit. Historikové ale o tom nemají žádný přímý důkaz. Mary a Roger byli nakonec během války označeni za zrádce a museli zemi opustit. Washington se tak pravděpodobně se svojí dávnou láskou už nikdy nesetkal.

Přichází druhá série norské verze pořadu Jak se staví sen à la chata, která je ve Skandinávii nesmírně populární. Norský originální název seriálu – Eventyrlig Oppusssing – se dá přeložit jako dobrodružné zlepšení domova. Tak se vydejte do severské divočiny a poznejte nejen tamní krásu přírody, ale i zajímavé tipy, jak vylepšit třeba i svou chalupu. V nejúspěšnějším norském lifestylového pořadu se na vlastní oči přesvědčíte, že mít dům znamená mít hrad. Aspoň pokud jde o majitele norských domů snů. Sympatický tým designérů a řemeslníků se s láskyplnou péčí pouští do přestavby starých barabizen na domy, které jsou nejen krásné, ale i důmyslně funkční. A k tomu přidává hřejivou lásku z vlastního srdce. Sledujte další fascinující rekonstrukce na pozadí divoké severské přírody v atmosféře tradičního venkovského života.