Domácí práce

     Není v dnešní době vůbec nic jednoduché a nejtěžší disciplína našeho života, tedy většiny z nás, je uživit nejen sami sebe, ale i naše rodiny. Zcela jednoznačně... - každá koruna je dobrá. Když ji najdeme na ulici, sehneme se pro ni, jelikož by nám mohla přinést štěstí, protože všichni víme, že za korunu si dnes nekoupíme ani rohlík. S penězi je to stejné jako s přáteli, snáze je člověk ztratí, než získá. Pamatuji si větu, kterou pronesl známý, že peníze nejsou od toho, aby se utrácely, ale od toho, aby se rozmnožovaly. Pravdu měl a má..., ovšem když není těch penízků na rozmnožování dostatek, tak se nedá nic dělat a jen doufat, že bude lépe.

     Myslím, že nebudu daleko od toho, že téměř každá z nás /či každý/, kteří na těchto stránkách mezi sebou nějak komunikujeme, již v minulosti, nebo stále hledá nějaký ten přivýdělek. I u mne tomu nebylo jinak. Inzeráty v novinách, v inzertních novinách, telefonáty... Nikde nic, samé podvody. S tímto jsem se navíc setkala již před dvaceti lety, kdy jsem hledala nějaký ten přivýdělek, v té době jsem bydlela sama, byla svojí paní a nemusela jsem se na nikoho ohlížet -, ovšem podvod. Zase jen podvod, poslat známku atd., atd.

     Vdala jsem se a po deseti letech manželství, kdy můj muž onemocněl, začal se však stále více zajímat o inzerce  - domácí práce. Nemohla jsem mu prostě vysvětlit, že nemá cenu někam psát SMS, ani telefonovat, že už mám toto za sebou. Jednoho podzimního odpoledne, když jsem se vracela z práce, potkala jsem svoji skoro sousedku. Povídaly jsme si, až jsem ji nakonec doprovodila přímo ke vchodu, kde jsem objevila lísteček : Domácí práce, volejte! Platba hotově! Žádné poplatky...! - Tak jí povídám: "Hele, co to tu máte?" - odpověděla mi, že neví a že ji to ani nezajímá... Ze zvědavosti jsem inzerát odtrhla a donesla domů. Jenže, to už i můj muž byl skeptický..., díky nezdařilým pokusům domácí práci sehnat.
     Nakonec jsem vzala telefon do ruky, zavolala jsem na telefonní číslo inzerátu. Byla jsem velice překvapena. Opravdu! Pán, se kterým jsem hovořila, se téměř na nic neptal. Sdělil mi pouze to, kam se má můj muž dostavit a kdy... Jediné, co prozradil bylo, o co vlastně půjde a za jakých podmínek... Materiál dodají veškerý a budou platit hotově. Manžel se na domluvenou schůzku nakonec dostavil a nebyl sám. Na dané schůzce bylo všem, kteří o tuto práci stáli, předvedeno, co bylo potřeba. Netvrdím, že to byla, či je legrace. Jednalo se a stále jedná o domácí práci, sice náročnou, ale ne placenou halíři.
     Manžel se potýkal se vzorky, které se měl pokusit vyrobit,  celý víkend. Paní byla spokojená a hned  při následující schůzce mu vyplatila korunky a zadala další zakázku.
     Začala jsem tudíž manžela podporovat, pomáhat mu a jsme dnes sehraný tým. Já neumím, resp. jsem nezkoušela "polotovary", on zase neumí to ostatní.
     Ach jo, ta doba letí... Pracujeme pro ně stále, i když se nám to samotným nezdá, ale nějaké čtyři roky určitě, když se vzhledem k zakázkám jedná o práci nárazovou, ale to nám vůbec nevadí.
    Díky této domácí práci jsme našli nové přátele, které máme velmi rádi a velice se těšíme z jejich návštěvy.  Práci dokážeme oddělit od našich přátelských rozhovorů. Jsme velmi rádi, když nás tento manželský pár poctí svou návštěvou.
     I zázraky se stávají!
    
  
    
Autor: Vikitorie