Dospělost přímo úměrná své době

Má dcera si dlouho přála k narozeninám rtěnku jisté značky. Měla ji vyhlédnutou a moc po ní toužila. Rtěnka byla ale dražší, než mnohé jiné a sama si ji z kapesného nechtěla pořizovat. Padly by na ni dlouhodobé úspory. Ale ani já jí nechtěla tak drahou kosmetiku pořizovat. A tak dcera dostávala jinou, levnější kosmetiku a další zástupné dárky. Byla sice vděčná i za ně, ale po vyhlédnuté rtěnce nepřestala toužit.

„Mami, zkoušela jsem si její odstín na testeru, a sluší mi. Nic jiného si nepřeji,“ řekla mi dcera při posledních narozeninách.

A tak jsem jí nakonec její vysněnou rtěnku koupila. Měla jsem ji schovanou ještě s podobným leskem na rty a těšila jsem se, jak dcera bude šťastná. Jenže dřív, než dceřiny narozeniny, přišla tato pitomá koronavirová doba a zároveň povinnost nosit roušky. Školu dceři zavřeli, lidé přestali koukat na svůj vzhled a pohltil je strach. Jenže čas se nezastaví. A tak přišly další dceřiny narozeniny. Mezi dárky byl i malý balíček zabalený v balicím papíru. Dcera krabičku rozbalila a v něm našla svou vysněnou rtěnku s leskem na rty. Chvíli se na dárky dívala, nepromluvila, ale pak se její tvář změnila a po tvářích se jí začaly kutálet slzy. Nebyly to ale slzy radosti. Má dcera plakala zoufalstvím.

Nebylo jí ani tolik líto, že v těchto dnech se nebude mít možnost rtěnkou na rtech pochlubit. Naplno si ale v tento okamžik uvědomila, jak zlá je tato doba, co nám bere a o co nás navždy připravila. Je to už dlouho, co se neviděla se svými spolužáky. Začalo se jí stýskat dokonce i po učitelích. A to nejen po těch, co učí předměty, které má ráda. Mé dceři se stýská i po učiteli matematiky! Po obávaném učiteli, kterého má ráda asi stejně, jako předmět, který vyučuje, čili vůbec.

Dcerka nyní rtěnku občas nosí doma, aby si ji užila.

Protože, jak sama říká, neví, jak dlouho se jí nebude moct pochlubit na veřejnosti.

„A mami, prosím, až někdy zase řeknu, že se mi nechce do školy, viď, že pro mě něco uděláš?“ zeptala se mě nedávno.

Vzhlédla jsem od prkénka, na kterém jsem právě krájela zeleninu. Její odpověď mě hrozně zajímala.

„Mami, viď, že mi dáš, pro jistotu, hned facku?“

Tak nevím, jestli se mám jejímu přání smát, nebo raději, také pro jistotu, plakat. Ty naše děti touto dobou nějak rychle dospěly…

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10