Doupovské hory - zapomenutý kraj

Je to sice již dva roky, ale myslím, že podstatné zůstalo.

Byla neděle velikonoční, neboli Boží hod. Doma je všechno připravené, nazdobené, tak proč nevyrazit na výlet. Sešlo se nás osm lidí, odhodlaných k celodennímu pochodování nedotčenou krajinou, k porušování všech zákazů, kterých cestou nebylo málo a k riskování pokuty za nedovolený vstup na území vojenského újezdu.

Začali jsme v Kyselce. Ano, v té Kyselce, kde žil Heinrich Mattoni                    (* 1830 -    † 1910)  a odkud dnes mimo výbornou vodu proudí i obrovské zisky. Na bývalých lázních to ovšem vidět není. Jsou v soukromých rukách a zdevastované tak, že si to jen málokdo dokáže představit.

Přesto, že jsou všude cedule, které zakazují vstup na pozemek, vstoupili jsme.

Přes soukromý pozemek jsme se dostali na turistickou trasu, lemovanou bučinami a cedulemi se zákazem vstupu, tentokrát na vojenské území.

Po několik desetiletí byly veškeré informace týkající se Doupovských hor prakticky nedostupné. Přírodovědci neměli šanci provádět na území jakékoli formy výzkumu, stupeň utajení vojenských dat byl vysoký. Pro zájemce byly k dispozici pouze obecné charakteristiky území, případně předválečná literatura.

Bylo to úžasné. Přes cestu nám přebíhala divoká prasata, dokonce i bachyně se selaty, laně a jeleni, ale všechna zvířata byla moc rychlá na to, aby se nechala vyfotit.  

Je to krajina, kterou máme odloženu na horší časy a záleží jen na nás, zda ji i takovou předáme dalším generacím. Je jen na nás, zda ji zlepšíme nebo zničíme. Využití krajiny Doupovských hor bude zcela jistě předmětem mnoha diskusí, ale převládá stanovisko, že při zodpovědném přístupu k otázce ochrany přírody ze strany armády je v současnosti optimální ochrana území v rámci vojenského výcvikového prostoru.

Rozhodnete-li se pro podobnou výpravu, určitě nebudete litovat. I když vás budou nohy ukrutně bolet ještě druhý den. Vím, o čem mluvím...:-)