Po několika letech jsem se rozhodla zalenošit si zase jednou v létě u moře. Protože nesnáším červencová a srpnová horka, a navíc ještě někde na jihu (opaluji se zásadně do rudo červena), je pro mě  ideálním termínem dovolené u moře buď červen nebo září. Letos jsme se tedy s kamarádkou dohodly, že si zajedeme na dovolenou na moji vysněnou Krétu, ale až někdy na přelomu září a října.

Příjemné teplé počasí i voda v moři tam zpravidla vydrží minimálně do poloviny října. Cestovaly jsme s cestovní kanceláří, nejdříve letadlem do Heraklionu a pak necelou hodinu autobusem do letoviska Bali na severním pobřeží ostrova. Bali je klidné místečko v malém zálivu, takže obávané velké vlny severní strany Kréty tady nejsou, proto je Bali ideální místo pro ty, kdo si rádi zaplavou v klidném moři. Také vstup do vody je tam pozvolný, a na pláži s námi byly převážně rodinky s menšími dětmi. T

Bali bylo původně rybářskou vesnicí, kterou Řekové někdy v 80. letech přestavěli na přímořské letovisko. Původní je zde asi jen pravoslavný kostelík uprostřed obce a několik na pohled starších obytných domků. Jinak je všude nová zástavba – apartmánové domy, penziony, taverny, „supermarkety“ a obchody se stále stejnými upomínkovými předměty. Celá obec - hotýlky i domy - jsou rozesety po složitém kopcovitém terénu, takže si tu užijete strmých uliček a stovek schodů spojující jednotlivé části města, ulice, hotely a pláže. Ale na druhou stranu to má i své kouzlo.

Mnohdy nevíte, na které pláži (v Bali je jich pět, oddělených skalnatými útesy) se právě zvolenou cestou nebo schodištěm ocitnete. Nakonec najdete i zajímavé zkratky přes „útroby“ kaskádovitě postavených hotelů nebo přes soukromé dvorky domorodců, kteří vás místo nadávek mile pozdraví… My jsme bydlely ve starší, klidnější části městečka bez diskoték a hluku až do rána. V té druhé, východní části města totiž vystavěli velké moderní hotely pro zřejmě zámožnější klientelu a tam asi bývá v létě pěkně rušno. Na přelomu září a října bylo ale „po sezóně“ a všude vládl klid a pohoda, taverny i tam většinou zely prázdnotou.

„Náš“ podomácku vedený penzion, vlastní jeden starší řecký pár – paní sedávala v recepci v křesílku a háčkovala dečičky, pán sedával tamtéž a věčně se díval na televizi. U dveří polehávala kočka a v zahradě se občas mihli dva kocouři. Chod penzionu zajišťovala Gruzínka Nina s jednou řeckou pomocnicí. Ráno byla v jídelně připravená bufetová snídaně, sice denně totéž, ale všeho bylo dost a kdo chtěl, nasnídal se královsky. Večer bylo jednotné jídlo – před večeří velký talíř nakrájené čerstvé zeleniny, po jídle ovoce. Podávala se teplá jídla, na řecký způsob (myslím, že i na gruzínský), názvy jsme se nedozvěděly, ale jídlo bylo vynikající! A porce pro dva…

Čtvrtý den našeho 11denního pobytu znamenal nečekanou změnu počasí k horšímu. Příštích pět dní mělo pršet a teploty měly klesnout k 22 – 20 st. Dost špatné podmínky pro slunění a koupání. Rozhodly jsme se chladnému počasí ujet na jih ostrova, kde byla předpověď mnohem příznivější. V sousedním hotelu jsme si koupily jednodenní zájezdy, a tak jsme se další dny koupaly v Agia Galini, a na plážích Elafonisi a Preveli na jižním pobřeží.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10