Nastal další sychravý den, kdy bývá brzy tma a těším se, jak se zachumlám pod peřinu a ruce zahřeju o hrníček s čajem. Myslím na dovolenou, těším se, až bude teplo a zatím jen listuji v katalogu.

Potom mě zaujal popis jednoho místa, kde jaro začíná již v únoru s 18 ºC. Mandlovníky a mimózy promění ostrov v moře květin a omamných vůní. Tím vysněným místem je ostrov Kypr, 3. největší ostrov Středozemního moře. Je nazýván ostrovem lásky a podle řecké legendy se zde zrodila z mořské pěny bohyně lásky Afrodita. Po několika řádcích jsem byla rozhodnutá, že právě toto místo je jako stvořené pro báječnou letní dovolenou.

Den odletu se blížil a cestovní horečka se rozjela na plné obrátky. Čekal nás let trvající asi 3 a půl hodiny. V letadle probíhalo všechno v pohodě, kapitán poutavě vyprávěl a při pozorování "šlehačkových" oblaků cesta příjemně ubíhala. Jediné, co by mohlo let znepříjemnit, jsou turbulence, každý se jich bojí a já po shlédnutí katastrofických filmů, které pravidelně vysílají každé léto, jsem se bála ještě víc. Samozřejmě se nám nevyhnuly a letadlo se začalo třást, rozsvítila se výstražná světla a ozýval děsivý výstražný tón. Kapitán oznámil, abychom se připoutali a neopouštěli svá sedadla, děti křičely a já byla na infarkt. Příroda si žádá své, a tak jsem se odpoutala a šla na toalety. Letadlo sebou házelo a já v podřepu míjela sedačky, kterých jsem se přidržovala a šla na konec letadla. Konečně jsem dorazila k závěsu, kde byly letušky, udiveně na mě koukly a řekly: "Musíte zůstat sedět připoutaná, pohybujete se na vlastní nebezpečí." Já už celá bez sebe jsem odpověděla: "Jestli se okamžitě nedostanu na WC, tak to bude na vaše nebezpečí." Bleskurychle jsem byla, kde jsem chtěla a v klidu malé místnůstky jsem koketovala s myšlenkou, že tu zůstanu do přistání, protože mi najednou připadalo tohle místo jako nejbezpečnější. Po chvilce jsem si to zase rozmyslela a vrátila se, naštěstí turbulence zmizely a šťastně jsme přistáli. Ráj, který jsem spatřila, za to všechno stojí. 

Ostrov je docela malý, měří 240 km od západu na východ a 99 km od severu k jihu. Je zde jedno z nejzdravějších ovzduší na světě a ideální podmínky pro celoroční pěstování ovoce a zeleniny. K vidění je více než 1900 druhů květin, z toho 140 druhů jediných na světě. Bílý a žlutý šafrán, tříbarevný heřmánek a hlavně cypřiš (kyporisos), podle kterého byl ostrov pojmenován. Kypr leží na migrační trase mezi Evropou, Asií a Afrikou, proto tu lze vidět úžasnou přehlídku různých druhů zvířat, žijí zde i exotické druhy, např. zelené želvy, tuleni a delfíni. Moře je průzračně čisté a hodně teplé. Ve venkovních bazénech je voda sluncem velmi prohřátá a pokud se chcete osvěžit, tak je to možné jen v krytých bazénech. Myslela jsem, že krytý bazén u moře je zbytečný, ale bylo to mé časté místo pro relax, protože voda v něm byla příjemně chladná.

Moře jsme si užili a je čas na výlet, podíváme se do kláštera svatého Barnabáše, který se nachází na západním okraji pohřebiště Salamis. Světec, kterého si připomeneme, je znázorněn i na Staroměstském orloji a objevuje se jako poslední při přehlídce apoštolů, je to ten s papyrem v ruce. Barnabáš byl ve středověku vnímán jako ochránce před padajícím kamením či krupobitím a také jako přímluvce proti smutku. Narodil se před přelomem letopočtu na Kypru a je patronem tkalců a bednářů.

Informace o osobnosti a díle svatého Barnabáše říkají, že se po ukončení svých studií v Jeruzalémě vrátil na Kypr a v roce 45 našeho letopočtu začal šířit křesťanství. Na misijní cestě uzdravoval nemocné a lidé ho obdivovali. Vypráví se, že Barnabášovi odpůrci byli velice rozčíleni jeho neobyčejnými úspěchy. Když jednou diskutoval v synagoze, přepadli ho a vyvlekli ven, kde ho po nelidském týrání v roce 61 ukamenovali. Jeho tělo ukryli v bažině a později v noci měl být vyhozen do moře. Barnabášovi následovníci, kteří byli očitými svědky incidentu, tajně vzali jeho tělo pryč a pochovali jej pod stromem rohovníku na západ od Salamis. Barnabášův hrob zůstal neznámý po dlouhou dobu, protože nikdo na Kypru nevěděl o místě pohřbu. Po letech bylo pohřebiště konečně odhaleno a na místě byl v roce 477 postaven klášter. Současnou podobu dostala stavba v roce 1756. Po roce 1974 klášter zůstal v provozu prostřednictvím služeb tří bratří kněží. Ti se kvůli stáří a nemoci v roce 1976  odstěhovali na jih. Místo bylo zachováno a chráněno ve své původní podobě a otevřeno pro návštěvníky. Oddělení památek začalo restaurovat klášter v srpnu 1991. Prostory kláštera byly znovu uspořádány a místnosti u vchodu byly přiděleny jako administrativní část. Kromě toho byl vnitřní dvůr vydlážděn kamenem a znovu osázen květinami.

Památka sv. Barnabáše se ctí i ve světě. V České republice je farní kostel svatého Barnabáše v Těšanech, další je v Itálii v Marinu a anglikánský kostel sv. Barnabáše v australském Sydney.

Po setkání s historií jsme opět v reálném světě současnosti. Před klášterem pobíhají a polehávají psíci, kteří jsou součástí místního koloritu. Podělili jsme se s nimi o svačinu a pokračujeme v cestě.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10