Dovolená na poslední chvíli

Ale měla problém najít vhodný termín, protože holky měly brigádu, pak nějaké společné akce s kamarády a vycházel jim společný volný termín akorát  týden, který právě začínal.

Že měla něco domluveno, ale byla jako náhradnice, termín byl částečně rezervován a právě dnes jí paní z cestovky oznámila, že pobyt, který chtěla, už není. Nabídla jí sice jiný, ale ony chtěly na místo, kde byly minulý rok a byly tam maximálně spokojené.

Tak smutně řekla, že asi nikam nepojedou, nebo možná někdy na konci prázdnin, jestli ještě bude hezké počasí.

Pak jsme mluvily ještě o všem možným a pozdě večer šla domů.

Následující den, když jsem šla akorát spát, mi pípnul mobil s SMS zprávou.

Stálo tam:

No to určitě, řekla jsem si v duchu, takhle si ze mě dělat legraci.

Ráno jsem vzala telefon a zavolala jí na pevnou linku a těšila jsem se, jak ji nachytám doma. Zvedl mi to však její manžel a sdělil, že včera večer odletěla i s holkami do Bulharska, že to byla taková bleskovka, že se ani on sám nestačil divit.

Tak jsem teda čekala na její návrat a vysvětlení. Dočkala jsem se, ale tentokrát jsem se nestačila divit já.

Když jsem došla od tebe v noci  domů, tak mi to nedalo a přes Google jsem začala hledat ten náš hotel a co nejbližší termíny. Najednou se objevil zítřejší, tedy vlastně už dnešní datum odletu. Jinak nic zajímavého. Tak jsem si opsala telefonní číslo, že tam hned ráno zavolám.

Asi v půl 8. jsem to zkusila, no záznamník mi sdělil, kam jsem se dovolala, ale že fungují až od půl deváté. Pak mi paní oznámila, že oni jsou jen zprostředkovatelé, že se musí spojit s cestovkou, od které to mají, ale to bude až za hodinu, ať jí nechám na sebe číslo, že ona mi pak zavolá. Čekám, čekám, čas běží a nikdo nevolá. Tak zkouším znova. Paní se omluvila, že tam měla toho moc a nestihla mi zavolat. Tak jsem jí konečně přesně sdělila, kam, kdy a na kolik  dní chci. Asi za 20 minut se ozvala, že nám zajistila 3 letenky, i místo v hotelu na 12 nocí.

-12 ?! Já chtěla jen 8, ne 12.

-Tak to mi je líto, na 8 to nejde.

- Proč? To nechápu. Je místo v letadle, místo v hotelu taky, tak proč  nemůžeme jet jen na 8 dní?

- Protože se nemáte jak dostat zpátky, nejsou volná místa v letadle.

- Tak proč je v ponuce 8denní zájezd, když vlastně není?

- On je, ale jen pro ty, co letí do Košic, ne do Bratislavy.

- Takže kdybych letěla do Košic, tak můžu i na 8 dní?

To už jsem v hlavě přemítala situaci, že bychom doletěly z dovolené do Košic a rovnou navštívily moje rodiče.

Paní na telefonu mne hned však zchladila, že to bych i tam musela letět z Košic, ne z Bratislavy. Nechápala jsem, proč by to nemělo být možné.

- Ještě jsme to takhle nikomu nedělali, zazněla odpověď.

To už jsem začínala být trochu nervózní, bylo už dost hodin a ještě jsem vlastně nic nevybavila. Asi za 20 minut volala, že všechno je domluvený.

A co dál? Bylo asi 11 hodin. Tak že ať jí nadiktuji všechny údaje, že připraví smlouvu a pošle mi je e-mailem, ale předtím ještě zavolá částku, kterou je třeba uhradit, ať to pošlu přes internet banking. Ten ale nemám. Tak jestli máme někde v dosahu ČSOB banku, abych to šla vložit na jejich účet. Dala mi na to hodinu. Bleskově jsem se oblíkla, vybrala peníze, manželovi zakřičela, že dnes si musí v práci poradit sám a letěla jsem do města do banky. Jak naschvál byli přede mnou lidi a já sledovala hodiny na zdi, jak se blíží k 12. Do 12 hod. jsem to měla uhradit, došla jsem na řadu ve 12.15, jen jsem vyšla z banky, už mi volala paní z cestovky, jestli jsem si to rozmyslela. Ubezpečila jsem ji, že všechno platí a za chvíli by jim měly dorazit i peníze na účet. Tak cestou domů jsem ještě domluvila další postup, že mne bude čekat v e-mailu smlouva, ať ji pečlivě přečtu, jestli všechno souhlasí a místo podpisu tam dopíšu, že údaje jsou správně, že s tím souhlasím a odešlu jí to celé zpátky, ona to potvrdí a pošle mi to jako konečnou smlouvu i s přílohou, kde budu mít ubytovací průkaz a pokyny na cestu.

Ať si to všechno vytlačím a vezmu s sebou.

Došla jsem domů a ve dveřích se potkala s holkami, které dopoledne nebyly doma a nic netušily, co od rána vybavuji. Natěšeně jsem jim oznámila, aby se začaly balit, že večer letíme na dovolenou.

Nejdřív na mně koukaly, jestli jsem spadla z měsíce, nebo se praštila do hlavy a pak když jim došlo, že je to pravda, tak se ozvala mladší: "Já mám ale ve dvě jízdu v autoškole."  "To stihneš," povídám, "všechno stihneme," dodala jsem si víc sama pro sebe, než pro ně, protože už je pohltily útroby skříně v jejich pokoji.

Já přeposlala zpátky smlouvu a konečně jsem se taky pokoušela o nějaké chaotické balení. Každou chvíli jsem odbíhala k počítači, jestli tam už nemám potřebné dokumenty k vytisknutí. Dorazily právě ve chvíli, když dcera odcházela na jízdu. To snad né. Bliká na mne tabulka, že došla v tiskárně barva. Rychle jsem volala k rodičům, jestli jsou doma, že  potřebuji, aby mi něco vytiskli. Já totiž s jejich počítačem a tiskárnou neumím. Aspoň v tom jsem měla štěstí, ještě že bydlí jen 5 minut od nás, tak jsem všechno stáhla na USB a utíkala k nim.

Mezitím manžel domluvil kamaráda na náš odvoz na letiště.

Odlet byl v sedm, v pět jsme tam měli být, od nás je to asi hodina jízdy, takže odchod ve čtyři. Tak jsem měla hodinu na pobalení. Zdálo se mi, že ten čas běží pětkrát rychleji než normálně. A to jsem každou chvíli slyšela: mamíííí, zabal mi tohle, mně se to už nevejde, nezapomeň na tohle, nevíš kde mám...

Když pro nás došel odvoz, tak jsme samozřejmě nachystány nebyly. Jak jsem házela poslední věci do kufru, už jsem ani neměla přehled, co kde mám.

Konečně byly věci v autě, když se dcera zeptá: "Ty jdeš v tomhle?" Ach jo, já se zapomněla převlíct. Tak se ještě na mně zasmáli. Vyrazili jsme s víc jak s půlhodinovým zpožděním a  cestou jsem jen trnula, abychom na dálnici nechytli nějakou zácpu. Naštěstí se nic vážného nestalo a šťastně jsme dorazili. Ještě že jsem si pamatovala z minulého roku, co a jak na letišti a tak jsme se nezdržovaly hledáním a hned jsme věděly, kam jít. Bylo dokonce před námi ještě pár lidí, tak jsme se zařadily. Došly jsme sice poslední, ale nikdo na nás nemusel čekat, takže vše dopadlo dobře, už jsem měla jen jednu obavu, jestli nás stihli nahlásit na poslední chvíli do seznamu cestujících, aby nenastaly nějaké komplikace. Když jsem pak už držela letenky v ruce a všechny kontroly jsme měly za sebou, tak jsem si konečně vydýchla a začala jsem uvažovat, co jsem asi zapomněla sbalit. Nevěděla jsem si vybavit, jestli jsem vzala nabíječky na mobil a fotoaparát. Let proběhl klidně, transfer do hotelu taky, než jsme se ale ubytovaly, byla půlnoc a my jsme měly strašný hlad, protože v tom zmatku jsme doma ani neobědvaly.Tak jen jsem zkontrolovala, jestli jsou v kufru ty nabíječky a pak jsme už s klidným pocitem vyrazily do nočního města, koupili si pizzu a pak jsem Ti poslala tu SMS-ku.

Kámoška dokončila své vyprávění a já si myslela, že kdybych ji tolik let neznala, tak jí neuvěřím, že je možný takhle vybavit dovolenou a to k maximální spokojenosti. Dokonce si pochvalovala, že zapomněly zabalit jen pár maličkostí. Od té doby, když mi někdo řekne, že jde na Last minute dovolenou, tak si vzpomenu na ni, že víc na poslední chvíli, než to měla ona, to už nejde.

Tribit - čtenářka
ChytráŽena.cz