Letadlo přistálo na letišti v Tunisku a my jsme viděli tu krásu okolo nás. Nepřišla jsem si, jako bych byla na jiném světadíle. Vzali jsme si naše zavazadla a hurá do autobusu, který nás odvezl až před hotel, kde jsme měli strávit úžasný týden dovolené. Zvenku hotel vypadal krásně a krásný byl také uvnitř. Bylo poznat, že jsme v zemi jiné kultury a jiného stylu života, než na jaký jsme zvyklí u nás doma. Během cesty na pokoje, které nám byly přiděleny, jsme míjeli bazén s velkou skluzavkou, která se velice líbila přítelovo synovi. Kdyby mohl, hned by se na ni vrhl. Na pokojích jsme se moc nezdržovali a šli jsme okamžitě objevovat krásy okolí.
Nedaleko od hotelu bylo moře a tak naše kroky vedly k němu. Bylo to moc krásné, vidět čistou vodu, dovádějící děti na pláži a odpočívající dospělé na lehátkách. Nikdo nás nemusel dlouho pobízet a moře jsme sami zkoušeli. Byla to lahoda jak pro oči, tak pro srdce. Být u krásného teplého moře s lidmi, co máte rádi, a neřešit žádné starosti. 

Po tak dlouhé cestě, co jsme měli za sebou, nám dost vytrávilo. Musela jsem se smát, když jsem viděla, jak děti  koukají, co si vše můžou vybrat a ochutnat dle svojí libosti. Nikdo jim neříkal, co by měly a neměly a to se jim líbilo. Nejdříve si vše řádně prohlédly a pak zkoušely, co by mohlo být to nejlepší pro jejich mlsné jazýčky. Každý jsme si ale našli to svoje a nacpali jsme se, břicha až k prasknutí. Po vydatné svačince neboli po velké večeři jsme se vydali objevovat krásy bazénu. Bazén nebyl moc obsazený a tak jsme měli dost prostoru na naše vodní radovánky.
První, co jsme vyzkoušeli, byla obrovská skluzavka, na kterou když jsme se vyšplhali a popadali jsme dechu, viděli jsme na okolní hotely, domy lidí žijících v Tunisku a to nekonečné modré moře. Zezdola skluzavka vypadala jinak, než když jsem byla nahoře, ale jelikož jsem nechtěla vypadat jak padavka, která se začala bát, sedla jsem si na kraj skluzavky a na tři jsem vyrazila plnou parou dolů. Můj tlak se vysoce zvýšil a myslela jsem, že snad dole mě budou zachraňovat. Přežila jsem první sjezd bez újmy na zdraví a pak to už jelo samo jako po másle. Celá rodina jsme si to velice užívali a hlavně závodili, kdo bude dole ve vodě jako první a kdo z nás udělá větší vlny.
První den utekl jako voda a dětem se nechtělo jít ani na kutě. Večer jsme chvíli poseděli na terase, pili jejich pivo, limonádu a rozjímali o prvních zážitcích. Další den jsem se těšila, jak uvidím svítání nad mořem, ale jak to bývá, nějak jsme si přispali a tak slunce bylo již vysoko, když jsme na pláž přišli. Během dovolené se mi ale povedlo vidět tento krásný začátek dne.

Jak to bývá, čas plynul jak voda a dny na dovolené se rychle krátily. Jeden den jsme strávili na mini golfu, který byl součástí vybavení hotelu. Jedno odpoledne jsme si vyhradili s přítelem sami pro sebe, jelikož děti se nechtěly vzdát lehátka a bazénu. Vydali jsme se projít po pláži, jak je to často vidět v amerických filmech. Procházka to byla jistě krásná. Jít po pláži, sledovat to denní dění okolo nás, rybáře, jak loví chobotničky a jiné různé živočichy,  co žijí v moři. Měli jsme výhodu v tom, že náš hotel byl poslední v řadě hotelů, které zde byly postaveny. S každým kouskem co jsme šli, byly vidět opravdové slasti této země. Sady stromů, kde bylo vidět různé ovoce, příbytky lidí, upravované dle finanční situace bydlících, a pobíhající psy všech ras. Přišla jsem si jak v jiném světě.

Přiznám se, že bych ale naši krásnou republiku nevyměnila za moře ani za teplo, co v Tunisku bylo. Nevím, zda bych si zvykla na jejich život, na způsob oblékání a hlavně na mluvu a písmo, které používají.

Byly před námi poslední dva dny naší dovolené a proto jsme se rozhodli jít podívat do nedalekého města na jeho krásu a odvézt si domů nějaké suvenýry pro nás a naše blízké. Před hotelem stál taxík a tak jsme neváhali a nasedli. Byla to jízda tedy rychlá a velice nebezpečná, ale v Tunisku zajisté normální. Myslím si, že kdyby se takto jezdilo zde u nás, tak je o mnoho více bouraček. I tak jsem dorazili do cíle bez újmy na zdraví. Zaplatili jsme taxikáři a hurá na prohlídku města a hlavně krámků, kterých tady bylo všude na každém kroku dosti, každý by si jistě vybral. Zjistili jsme, že se mnoho obchodníků naučilo pár českých vět a bylo velmi legrační, když všechny používali za sebou. Nedávaly smysl, ale prodávajícím to nijak nevadilo. Po nějaké chvíli jsme dorazili až k přístavu, kde bylo mnoho obrovských a velmi drahých plachetnic a lodí. Mohli jsme na všech oči nechat.

 Všechny obchody, co jsme prošli, měly velký výběr různých suvenýrů od talířků, váziček, přes sošky zvířat až po oblečení. Bylo to dlouhé procházení a vybírání toho pravého pro naše blízké.

 A jak to bývá, my dospělí jsme se pomalu ale jistě těšili, až budeme opět doma a děti nechtěly opustit tento ráj, kde nemusí chodit do školy, nemají povinnosti ani starosti.  Nedalo se nic dělat, ale čas odjezdu byl před námi a loučení se s takovými krásnými chvílemi a místy bylo smutné. Autobus nás dopravil zpět na letiště a my vzlétli zpět směr Evropa. Na Ruzyni nás přivítal déšť a zima, byli jsme opět v realitě zvané život. I tak na naši dovolenou vzpomínáme s úsměvem a nadšením, co jsme vše viděli a zažili v Tunisku. Jistě je spousta jiných míst, kde je také hezky a snad budeme spolu objevovat další krásy naší zeměkoule, i kdyby to mělo být jen v České republice.

Martina57 - čtenářka
ChytráŽena.cz