Už jsme párkrát u moře byli, vyzkoušeli jsme různé termíny, vždy bylo krásné počasí, proto nás poslední dovolená u moře překvapila.

V lednu 2012 jsem se domluvila s mamkou a přítelem, že pojedeme opět do Turecka. S námi pojede i můj syn Lukáš, paní z práce (mamky známá) s její vnučkou. Dobrý termín je na přelomu srpna, září. S dětmi se pak začalo cestovat v květnu a červnu. Nikdy jsme neměli problémy s počasím a když nám paní v cestovce řekla, že pokud chceme na 2 pokoje obě děti zdarma, musíme vzít termín v květnu. To je teplota akorát, moře už je také teplé, tak proč ne. Stanovil se datum na 15.5.-25.5.2012, sepsala se smlouva, zaplatila záloha.

Měsíc před odletem se doplatila záloha, zaplatilo se pojištění a začal se psát seznam věcí, které si vezmeme s sebou. Jelikož váha kufru na osobu je omezená – ve smlouvě stálo 25 kg na osobu, v pokynech k odletu stálo, že zavazadla nesmí překročit 20 kg. Na každé dovolené se něco nakoupí a tak se musí počítat s tím, že váha každého kufru se změní. Každému jsem přibalila teplejší kalhoty a mikinu, s tím, že jí určitě při 40 °C nebudeme potřebovat, ale co kdyby. Den před odjezdem se kufry zamkly a obalily folií.

Odlet byl stanoven na 10. hodinu. Vždy je dobré být na letišti aspoň 3 hodiny před odletem a tak jsme museli do Prahy prvním vlakem. Přesto, že to byl noční přejezd, děti neusnuly, i když v rychlíku bylo dost volných kupé. Přímo z hlavního nádraží v Praze jezdí autobus na letiště. Po 7. hodině jsme dorazili na místo a problém nastal při vyzvednutí letenek, nikde jsme totiž nenašli stánek cestovky. Konečně po půlhodině se stánek v hale objevil. Teprve s letenkami jsme mohli stát frontu na odbavení. U přepážky jsme se ptali, jak je to doopravdy s váhou kufrů, na to jsme dostali odpověď, že by nám uznala váhu, kterou máme ve smlouvě a i kdyby bylo potřeba, tak podle počtu osob uzná celkem 150 kg.

Doba letu z Prahy do Antalye trvá 3 hodiny, během kterých letušky rozdávají občerstvení. Ve 13.30 hod. jsme přistáli v Antalyi a v 17.20 jsme byli konečně ubytovaní ve tříhvězdičkovém hotelu Blue Wave v Alanyi ve dvou třílůžkových pokojích, které jsme měli vedle sebe. I když jsme do hotelu přijeli jako první, ubytovaní jsme byli jako poslední, do hotelu se přijeli ubytovat Rusové a dostali klíče přednostně. Další problém, na který jsme si delegátce stěžovali byl, že po příjezdu jsme se museli ubytovat sami a kdyby mezi hosty nikdo neuměl anglicky, tak se nedozvíme ani základní informace. Hodně ubytovaných bylo překvapeno, že v katalogu je vyobrazen hotelový komplex, ale nikde zmínka, že od hlavní budovy vede k dalším pokojům cesta pod silnicí. Podchod, kterým prochází i děti, je napůl vyzdoben postavičkami a napůl optickými klamy.

Stravování v hotelu je v rámci All Inclusive, hotel nabízí spoustu animačních programů pro děti i dospělé a celý den je k dispozici klaun. Dopoledne děti vytváří modely z plastelíny nebo kreslí, následuje cvičení v bazénu, odpoledne soutěže v bazénu a večer tancování a soutěž pro dospělé. Když vše skončí, je tu možnost jet na diskotéku do centra a protože se nám líbilo, že hotel zaručuje odvoz, své stoly a případnou ochranu a návrat zpět, chtěli jsme se do slavné diskotéky Robin Hood podívat (v každém patře je jiná hudba), jenže přednost měly výlety a tak jsme se tam nedostali.

Druhý den jsme se těšili na moře, jenže pršelo a tak Lukášek chodil dokola za klaunem. Po obědě konečně přestalo pršet, ale obloha zůstala zatažená, místo šatů jsme se oblékli do kalhot a vyrazili jsme na procházku. V Alanyi jsme byli 2x a tak jsme věděli, co kde je. Vypravili jsme se proto do centra, kde u přístavu je hezký park s fontánou. Jenže po cestě se nám opět rozpršelo a tak jsme se schovávali v různých obchůdcích. Na několika místech jsou na chodníku vyhraněná místa, kde si můžete zacvičit. Centrum se dost změnilo, přibylo plno různých soch a jeden park, kam jsme s přítelem došli už sami, protože ostatní se vrátili do hotelu. Po prohlídce přístavu jsme se vydali zpátky a najednou vysvitlo slunce, že by se dalo opalovat, jenže po hodině se opět obloha zatáhla. Tentýž den jsme si zaplatili výlety u jednoho pouličního prodavače, protože od cestovky je vše drahé, zapomněli jsme se však zeptat na pár detailů.

Dva dny nám pršelo, jeden den bylo zataženo odpoledne a jiný zas dopoledne, že se nedalo koupat. Koupali jsme se tři a půl dne a poslední dopoledne jen v bazénu, jinak bylo zataženo a dva slunečné dny nám vyšly na celodenní výlety. Při jednom dopoledni jsme cvičili v bazénu a pak tancovali u bazénu, jenže foukal studený vítr a já nastydla.

Při slunečném dni jsme jeli dolmušem do centra, ten byl tak přeplněný, že jsme za jízdu neplatili. Prohlédli jsme si Červenou věž, park, přístav a odpoledne si užívali moře.

Pár dní před odjezdem jsme se zúčastnili soutěže u bazénu. Úkolem bylo vylovit z bazénu vhozené lžíce. Přítel byl vždy nejrychlejší a za odměnu dostal koktejlový nápoj.

Nebýt chladných dnů, dovolená by neměla chybu. Je pravda, že v posledních letech se počasí dost mění, proto jestli zase pojedeme k moři, tak už nikdy v květnu.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10