Cena: 319 Kč

Dvojnásobná držitelka Ceny Jiřího Marka za nejlepší detektivní knihu vrací na scénu postavu kriminalisty Josefa Bergmana. Michaela Klevisová čtenáře v sedmém románu s oblíbeným hrdinou zavede do jižních Čech na místa, která jsou jen zdánlivě poklidná. Pod povrhem totiž číhá nebezpečí, které není radno probouzet…

V zapadlé jihočeské vesničce se před čtrnácti lety odehrálo něco, o čem Eliščina matka už nikdy nechtěla mluvit. Dospělá Eliška se teď vrací, aby dávné události pochopila. Po jejím příjezdu však zmizí mladá žena a další je zavražděna. Spojitost zločinu se starým nevyřešeným případem nakonec přivede na scénu Josefa Bergmana. Pražský kriminalista během pátrání po vrahovi zjišťuje, že místní před ním tají temnou minulost i vlastní skříně plné kostlivců.

A autorce knihy Drak spí:

Narodila se v roce 1976 v Praze. Vystudovala žurnalistiku na Univerzitě Karlově a od roku 1997 v tomto oboru pracuje. Za svou prvotinu, román s detektivní zápletkou Kroky vraha (2007), obdržela od české sekce Asociace autorů detektivní literatury (AIEP) Cenu Jiřího Marka za nejlepší detektivní knihu roku. Stejný úspěch zopakovala i s románem Dům na samotě (2011). Jejím největším koníčkem je cestování, nejraději navštěvuje severské země. Již v dětství propadla světu koňských dostihů, o něž se intenzivně zajímá dodnes.

Ukázka z knihy Drak spí:

Ela už zapomněla, jak dlouhá je cesta na chatu a jak rozláma­ný se člověk cítí, když seskočí ze schůdků vagonu na štěrkem vysypaný peron na zastávce uprostřed lesů.Vystoupila tu sama. Vykročila do kopce a s úžasem zjistila, že má pěšinu pořád vtisknutou do paměti. Přesně ví, na které kořeny šlápnout a jak si vyměřit kroky, aby se jí do příkrého svahu šlo co nejpohodlněji. V téhle rokli vždycky rostly bab­ky a tady jim s mámou jednou přes cestu přeběhla bachyně s pěti selaty.I chata byla pořád taková, jakou si ji pamatovala, dokonce i povědomě voněla. Jablky, kouřem z kamen, pryskyřicí a la­kem na dřevo.

Teta se strýcem nechali rozšířit terasu a přemís­tili křeslo do opačného kouta místnosti, jinak se ale za těch čtrnáct let nic nezměnilo. Ela si pamatovala otřískaný uhlák, prehistorický budík, petrolejku i podomácku stlučené poličky zakryté závěsem, připnutým ke dřevu připínáčky. Na stolku vedle křesla ležela obrovská lastura ze stánku v Bulharsku, kterou kdysi máma používala jako popelník, a troška popela na dně prozrazovala, že slouží pořád ke stejnému účelu.Když tu Ela trávila poslední prázdniny, bylo jí čtrnáct let.

Připadalo jí příhodné, že se vrací po tak dlouhé době, jakou tehdy byla na světě. Stála na prahu s cestovní taškou v ruce a pořád neměla odvahu jít dál, jako by čekala, až ji k tomu ně­kdo vyzve. Už sem nepatřila. Celé ty roky si myslela, že už tu nikdy nepřespí. Ve vlaku si představovala, jak vstoupí do dom