Draní peří

Vzpomínám na dlouhé zimní večery, kdy krajina kolem nás byla pokryta vysokou sněhovou peřinou, mrzlo až praštělo, v kamnech vesele plápolal oheň a meluzína se proháněla naším komínem. To bylo moje dětství.

Žili jsme v babiččině a dědečkově domku. Vedle nás, podél silnice,  stála další stavení.  Od jara se většinou kolem každé chaloupky pásly husy, kachny, slepice, v králíkárnách spokojeně pobíhali králíci, někdo choval v chlívku kozu. My jsme měli na dvorku srnku, husy a v králíkárně králíčky. Nejvíce užitku bylo z husí. Husy, kromě výborného masa a sádla, poskytovaly ještě peří. Nejkvalitnější peří bylo peří prachové, které má husa na svém hrudníku. Je lehké a jemné. Před oškubáním babička zahnala husy do rybníka, aby peří bylo co nejbělejší.  Když se v rodině nastřádalo větší množství peří, bylo třeba ho sedrat. Babička pozvala kamarádky, sousedky a známé ženy, aby pomohly s jeho zpracováním. Místnost, kde se mělo peří drát,  musela být připravena  pro dračky.

Doprostřed místnosti přinesli muži stůl, někdy dva, kolem přidali židle, na stůl položily hospodyně velký hrnec dnem vzhůru. Dračky si uvázaly zástěry, hlavu pokryly šátkem uvázaným „na babku“ a posadily se kolem stolů. Začaly drát. Peří tvoří osten, z něhož vyrůstá prapor a tento prapor se z ostenek jemně strhává, což je vlastně draní peří. Sedrané peří vkládaly dračky pod velký hrnec, ostenky si většinou házely do zástěry a pak je vsypávaly do papírového pytle. Menší děti do místnosti většinou nesměly, protože stačilo málo a peří poletovalo všude. Já jsem od svých  osmi let chodila drát s babičkou. Měla jsem nakázáno: chovat se slušně, nekašlat, pomáhat při draní a neplést se dospělým do řeči. Chovala jsem se vzorně, protože tolik příběhů, vtipů  i strašidelných vyprávění se nedalo nikde jinde slyšet než při draní peří.  Kdybych babičku neposlechla, už by mě s sebou nikdy nevzala. Samozřejmě jsem také drala. Byla jsem docela šikovná.

Peří se dralo děvčatům, někde i chlapcům do výbavy. Do velké peřiny se dávaly 4 kg sedraného peří, do polštáře 2 kg. Na jednu postel bylo počítáno se dvěma polštáři. Celkem se tedy muselo sedrat 8 kg peří, ale děvčata dostávala z domova 2 peřiny a 4 polštáře, což obnášelo 16 kg peří. Tak velké množství se dralo několik zim. Dnes už  mladí dávají přednost lehkým dekám z dutého vlákna a ortopedickým polštářům vyplněným různými druhy náplní. Ale to jsem odbočila. Když se konečně sedralo všechno peří, nastaly doderky. Na ně jsem se těšila nejvíce. Když  poslední peříčko zmizelo pod velkým hrncem, hospodyně uklidila stoly, pokryla je čistým ubrusem a začala přinášet na stůl různé dobrůtky. Dračky odložily zástěry a šátky a vrátily se ke stolu. Já jsem se hrozně těšila na žloutkové věnečky, které pekla naše sousedka, k tomu se podával čaj, do něhož  občas dostaly dračky i trochu rumu. V některé rodině se na stole objevila bábovka, jinde to byly jablkové řezy, koláče s povidly a tvarohem, jablkový závin a různé jiné zákusky. Objevoval se ale také domácí chléb namazaný husím sádlem, domácí kyselé okurčičky, křížaly z jablek apod. Příští den se dračky přesunuly do další rodiny.

Z peří se ještě vyráběly mašlovačky, u nás se říkalo peroutky nebo mastičky.

Vyráběly se z peří z letek /křídel/. Z každého brka babička odtrhla spodní dvě třetiny peří, několik brk složila k sobě, musel jich být lichý počet  a pevně je svázala slabým provázkem. Jednotlivá brka pak proplétala až se dostala na konec, ten pak zbylým provázkem omotala a brka zastřihla. Dnes se kvalitní mašlovačky těžko shánějí. Místo nich se prodávají mašlovačky silikonové.

Perlička na závěr. Dnes jsem se vypravila s fotoaparátem do sousední vesničky, abych si vyfotografovala na nějakém dvorku husu. Nepovedlo se. Cestou domů jsem ale objevila na okraji naší obce, u menšího hospodářského stavení, dvě husy. Jedna se pásla, druhá na mě hleděla, ale obě byly ode mne dost vzdálené. Vyfotila jsem je, ale moje představa o pěkné fotografii byla trochu jiná. Omlouvám se.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10