Květina Vánoc - Vánoční hvězdaKvětina Vánoc - Vánoční hvězda Školní rok a prázdniny ve školním roce 2024/2025Školní rok a prázdniny ve školním roce 2024/2025 Vánočka - nejoblíbenější receptyVánočka - nejoblíbenější recepty Hrajte s námi SUDOKU online !Hrajte s námi SUDOKU online !
Chytrá žena na Facebooku
Kategorie
Přihlášení
Jméno :

Heslo :


  trvale

Dnes je
Neděle 24.11. 2024
Dnes má svátek Emílie
Vyhledávání
Doporučujeme
 
 
 

Naše speciály
ZAJÍMAVÉ TIPY

Dříve bylo lépe

3. 11. 2011 | Zajímavosti
Často se zamýšlím nad tím, jak se máme dnes a jak jsme se měli dříve. Přestože patřím k tzv. střední generaci a revoluce, kterou jsme později začali označovat jako růžovou nebo sametovou, mě zastihla na samém prahu dospělosti, upřesněno na střední škole, zdá se mi, že už leccos pamatuji a rozdíly mezi tehdejší dobou a současností se mi jeví jako velice markantní.

Tak například počasí. Léto bylo skutečně léto. Bylo dlouhé, sladké, voňavé a teplé. Nikoho nestrašila ozonová díra, výše faktoru jeho opalovacího krému a UV filtr jeho slunečních brýlí. Tak jsme se opálili krásně dohněda bez strachu z melanomu. A dnes? V létě je buď 35° ve stínu, nebo 10° na sluníčku. Ve zbývajících snesitelných dnech nám teče nudle, protože jsme nastydlí z používání klimatizace.

A ty zimy! Vánoce byly skutečně bílé a lyžovalo se na všem a ve všem. S nostalgií vzpomínám, jak jsem před léty jezdila i já na lyže. Svah jsem sjížděla na lyžích s prostým vázáním Kandahár, obuta do lyžáků s předlouhými bavlněnými tkaničkami. Trvalo mi dobrých deset minut, než jsem je zavázala a po lyžování jsem musela počkat čtvrthodinku někde v teple, než tkaničky rozmrznou, abych je mohla zase rozvázat. Dnes na lyže nejezdím. Na trhu jsou supermoderní modely lyží, lyžařských bund, kalhot, kombinéz, rukavic, přileb, brýlí,… ale já na to prostě nemám.

Ale vzpomínám i na jiné věci: Ještě jsem zažila mléčné bary. Voněly tam čerstvé loupáky a pravé kakao. Vzpomínáte na mléčné koktejly s příchutí čokolády, banánu, jahody a vanilky? A co teprve krajíc chleba s nakrájeným vejcem natvrdo!

Pokud jde dnes někdo do baru, mléko tam rozhodně nedostane. A pokud chce někam skočit na svačinu, nezbývá než se postavit do fronty na párek v rohlíku. Kdysi i jablka, hrušky, jahody, rajčata a třešně neměly tu jednotnou chuť chemické nadvýroby a chutnaly skutečně jako jablka, hrušky, jahody, rajčata a třešně. Nejlepší byly trhané přímo ze stromů a záhonů. Dnes velká část ovoce končí rozšmelcovaná v džusech, nebo se z nich dělají extra velké kousky, které se nahází do jogurtu. A sníst neumyté jablko přímo ze stromu? Blázníte? Víte, kolik je na něm škodlivin?

Natáčely se pěkné české filmy, do kin se chodilo na Belmonda nebo Delona na lístek za pět kaček. Pěkné české filmy jsou v televizi čas od času i dnes, jen je vídáme rok od roku stále dokola a umíme je již zpaměti odrecitovat. A multikina válcuje americká produkce, kde je více počítačových efektů než člověčiny. Kdysi děti seděly každé sobotní odpoledne u rozhlasových her pro mládež a rozvíjely si svou představivost. Naplněny inspirací pak vyrážely ven, aby dobrodružství mohly prožít na vlastní kůži. Dnes děti sedí u počítače nejen v sobotu, ale každý den. Na rozdíl od rozhlasové hry počítač nikdy neskončí, takže děti nemusejí odcházet a úspěšně tak rozvíjejí své tukové zásoby. Každé léto přijela pouť. Kolotoče byly plné dětí, pět jízd za desetikorunu. Celým městem se šířila hudba, na střelnicích kluci stříleli na růžičky. Za pět kaček vystřílel šikovný střelec pugét růží z papíru. I dnes přijíždějí kolotoče. Atrakce je mnohdy „zaplněna“ jedním až dvěma jedinci, lístek za padesát korun. Na hudbu už nezbývá.

A střílet na růže z papíru? Přežitek, kdo by dal dvacet korun za ránu ze vzduchovky s upilovanou muškou?  Kdysi ani ženy neměly tušení, že existuje nějaká celulitida. Myslely si, že jejich stehna a zadečky jsou pěkně tvarované a mužům se to líbilo. Dnes se ženy se zoufalstvím v očích otáčejí před zrcadlem a hledají první mikroskopické známky celulitidy. Za zázračné krémy jsou odhodlány vynaložit nemalé finanční prostředky. Dříve měly ženy vlastní vlasy, nehty, vlastní tvář, prsa i zadek. Dnes ženy podstupují zbytečné plastické operace a hruď mnohé skrývá silikonové prsní implantáty. Ženy se čím dál víc přibližují idolu vychrtlých anorektiček a není in ta, co nikdy nedržela žádnou dietu. Muži byli kdysi slušně vychovaní, zdravili a podrželi ženě dveře nebo pomohli do kabátu i v případě, že nebyla jeho typ a neměla kraťoučkou minisukni. Dnes se velká část mužů proměnila ve spěchající manažery, nebo naopak v nelibě vonící individua. Oběma je společné to, že zásadně nezdraví a do dveří se s oblibou hrnou jako první.
Eskymo chutnalo jako Eskymo, tzn. mělo skvělou kokosovou chuť, a stálo 50 haléřů. I Míša chutnal jako Míša, krásně tvarohově. Na tělocvik se nosila jednotná bílá trička, která se nerozpadla ani po mnoha a mnoha vypráních a dědila se z generací na generace.

Dnes máme trička barevná, s obrázky i bez nich, s moderními nápisy. Všechna ale mají jedno společné: Pokud je už nekoupíme s nepatrnými dírkami, jistě se tričko roztrhá po prvním, maximálně druhém vyprání. Pamatujete na ten krásný nápis: Made in Czechoslovakia? Kam se poděl? Dnes je vše made in China, v lepším případě Korea. Ať jdete, kam jdete, všude narazíte na šikmooké chlapíky menšího vzrůstu, kteří, ať si u nich zkusíte co chcete, s úsměvem vám řeknou: „To dobý.“ Minule to tvrdili kamarádce, která zkoušela svému malému synovi kalhoty. Chuděra jim uvěřila a když syna vzala do náruče, kalhoty ztratil.  

Tak bych mohla vypočítávat, snít a vzpomínat skutečně dlouho. Nejvíc mě ale mrzí to, že se někam ztratil čas. Kdysi se z práce chodilo v pátek už ve dvě odpoledne, takže víkend trval dva a půl dne. Řada lidí se uměla šikovně vymluvit na celý pátek, takže měla třídenní volno.
Dnes, pokud má člověk to štěstí a nepracuje v soboty a neděle, se vrátí z práce v pátek pozdě večer. Víkend tak začíná v sobotu v poledne, kdy se člověk dospí, a končí v neděli dopoledne, kdy se zase plánují povinnosti na pondělí.

To ale většinu z nás nemusí trápit, protože dnes máme tu vymoženost, které se říká nezaměstnanost. Dřív kdo nepracoval, byl příživník a hrozilo mu vězení. Dnes práce není, proto nepracovat je zcela legální. Mnohé to vede k činům tak zoufalým, že udělají cokoli, aby se právě do vězení dostali. Vědí, že alespoň zde mají zajištěnu teplou stravu, hygienu a, světe, div se, mnozí i zaměstnání.

     Jó, to nám bylo kdysi blaze.

pegonela - čtenářka
ChytráŽena.cz


Tento článek také můžete
* Přidat do oblíbených FACEBOOK Přidat na Facebook
GOOGLE Přidat na Google
TISK Vytisknout Linkuj
 
Čtěte také



Komentáře
Obrázek uživatelky
profil
moc hezky nápsánoSmajlík
Obrázek uživatelky
profil
děkuji. Myslím, že jsem zapomněla na moc věcí Smajlík. Já psala jen tak "z patra". Vždy, když mě něco dožere, sedám k počítači a chci se vypsat. A tak z toho vzniklo toto, ale dal by se napsat jistě i román.
Rozhodně mě těší, že se mé písmenkování líbí Smajlík
Obrázek uživatelky
profil
Tu už niet čo dodať SmajlíkSmajlíkiba súhlasiťSmajlík
Obrázek uživatelky
profil
Krásně jsi to napsala,jen jedno tam ještě chybí.Jak jsme se všichni těšili,že se otevřou hranice a my už nebudeme muset k moři jenom do Bulharska,Rumunska a NDR.Teď jsou otevřené,je fakt,že hodně lidí jezdí do vysněných zemí,ale bohužel zase jenom ti bohatší nebo na dluh.My obyčejní musíme hodně dlouho šetřit,abychom se alespoň někam dostali.Jak to tak vypadá,už nebude ani co ušetřit,jestli to takhle půjde dál.Jsem už ten starší ročník a ráda vzpomínám,když jsme se jako děti s klidem pásli u silnice na šťovíku a podobných rostlinkách a trkali ovoce,kde se dalo.
Teď chodím na noční a říkám upřímně,že se celou cestu z práce bojím.To se opravdu dříve nemohlo stát.Žilo se opravdu dříve o mnoho líp.
Obrázek uživatelky
profil
Je to strašně smutné,ale každé Vaše slovo by se dalo tesat do kamene jako věčná pravda.Ještě bych dodala,že lidi k sobě měli nějak blíž.Ústní dohoda platila,slib byl závazný.Dnes ani co je psáno,není dáno.Podvodníci mají pré a poškozený se práva nedovolá.
Kluci se občas poprali a holky pohádaly;teď se děti šikanují už na ZŠ,nahrávají si to a zřejmě jim to připadá náramně zábavné.
Opilý řidič si po dopadení dlouho nezajezdil a o drogách jsme si maximálně početli v Johnově Mementu.
Nevzpomínám si,že bych se bála jít pozdě večer z odpolední nebo z divadla.Jistě,páchala se trestná činnost,ale pro zločince bylo vězení trestem,jehož se bál.
Opravdu to tu vzalo podivný obrat,jaký jsme si při tom zvonění klíči nepředstavovali.Tehdy bych nevěřila,že za dvacet let budu tak zklamaná a rozčarovaná.A jak vidno,nejsem sama.Co s tím?Existuje vůbec nějaká naděje na pozitivní změnu?
Aktuální soutěže
Komerční prezentace
 
 
 
Náš tip


NAVŠTIVTE NÁS ...
PŘIDAT MEZI OBLÍBENÉ NÁPOVĚDA VŠEOBECNÉ PODMÍNKY Zásady ochrany osobních údajů KONTAKT © Všechna práva vyhrazena   DESIGNED by   RSS 

Publikování nebo šíření obsahu serveru bez písemného souhlasu autora JE ZAKÁZÁNO !
Smajlíci: Copyright © Aiwan. Kolobok smiles