Stalo se to před více jak šesti lety. Byla jsem v pátém měsíci těhotenství. Sama a opuštěná přítelem, otcem svého dosud nenarozeného syna, který si našel mladší dívku.
Přátelé se mi snažili domlouvat, abych si našla nějakého přítele, že sama to budu mít velice těžké, ale já byla rozhodnutá, že s muži jsem definitivně skončila. Jenže nakonec mě ukecali a já si pod nátlakem, a hlavně abych měla klid, založila profil na seznamce.
Dlouho se nic nedělo. Až najednou jsem si asi po třech týdnech sedla k počítači, že si zkontroluji e-maily, a světe div se, z monitoru počítače na mě koukalo hned několik odpovědí na můj inzerát na seznamce. Nejprve se mi odepisovat vůbec nechtělo, ale když jsem to povídala kamarádce, přesvědčila mě. Prý, když si někdo dal tu práci mi napsat, že by byla slušnost alespoň poslat odpověď. Tak jsem si řekla proč ne, nakonec když jde jen o pár písmenek, nebude mě to tak říkajíc nic stát.
V noci bylo horko a nedalo se spát, tak sem se dala do čtení odpovědí ze seznamky. Byla jsem překvapena, jak mile některé odpovědi působily. Sice ne všechny, samozřejmě někteří muži měli pouze zájem o sex a nebylo jim ani hloupé mi za to nabídnout peníze. Prostě hnus! Na druhou stranu jsem však dostala i několik milých odpovědí, s několika z těch mužů jsem si zašla na kávu, ale došli jsme po vzájemné shodě, že nepřeskočila žádná jiskra, a tak, že zůstaneme pouze přáteli.
Až pak mi přišla odpověď od muže, který alespoň na fotce vypadal neuvěřitelně drsně a dá se říci i nebezpečně, úplný opak mužů, s kterými jsem až do té doby přišla do kontaktu, ale přesto jak působil navenek, tak podle toho, co mi napsal, se mi zdálo, že je velice milý.
Pozval mě na procházku okolo Labe a že pak se uvidí. Nechtělo se mi, přeci jen jeho drsné vzezření mi nedávalo spát. No, ale nakonec jsem se s ním domluvila a vyrazili jsme na procházku. A já za celou dobu nevycházela z údivu. Jeho drsná skořápka versus jeho skutečné já, to byl prostě rozpor vedle rozporu. Nepokusil se vůbec o nic, ani o polibek, naopak byl velice starostlivý, milý a hrozně laskavý. Po několika dalších schůzkách jsem si uvědomila, že se do tohoto drsného chlapa začínám zamilovávat jako ještě snad nikdy a že mé pracně vybudované hradby kolem srdce se začínají bortit.
Jak se blížil čas mého porodu, tak jsme spolu trávili víc a víc času. On mě přesvědčil, že nemám muže soudit podle vzhledu a já jemu dovolila, aby se o mě staral, bylo to moc krásné a jeho to zřejmě bavilo.
V den porodu jsem ho vyprovodila na půl cesty do práce, když mi praskla voda. V tu chvíli mi proběhlo hlavou, že to bude konec vztahu, který chlap by chtěl vychovávat dítě, jenž není jeho. Má láska mě však překvapila, zase! Nevím, jak se to dozvěděl, ale najednou se zničeho nic zjevil na porodním sále a celou tu dobu mě držel za ruku a pomáhal mi. Když se po pár hodinách narodil syn a já se na svého drsného prince podívala, všimla jsem si, že má v očích slzy. Páni, on brečel a to to ani nebylo jeho dítě!
Definitivně jsem mu však podlehla, když se na mě usmál tím svým drsným způsobem a povídá: „Máme to ale krásného syna, že, lásko.“
A já zjistila, že pod drsnou skořápkou se může ukrývat srdce ze zlata.
ChytráŽena.cz