Druhová a územní ochrana přírody I.

Jsou dvěma stranami téže mince, nebo je lze oddělit?

Slovo na úvod:

Pohodlně se posaďte, uvařte si kávu, máte-li chuť a já Vás na následujících řádcích seznámím se svou esejí na téma druhové a územní ochrany přírody. Mým cílem nebude striktně určit, zda je druhová ochrana lepší či horší než ochrana územní, ale poukáži na některé rozdíly mezi nimi, na výhody a nevýhody, které skýtají. Jste připraveni? Pak můžeme začít. Přeji Vám příjemné čtení…

Druhová versus územní ochrana:

Jsou územní a druhová ochrana přírody dvěmi stranami téže mince, nebo je lze oddělit?  Název tohoto podtitulu přesně vystihuje můj názor – ačkoliv totiž dvě strany mince představují do značné míry svůj protiklad, přesto je od sebe nelze oddělit! Pokud se totiž rozhodneme, že si jakýkoliv živočišný či rostlinný druh zaslouží ochranu, musíme se chtě nechtě zajímat i o území, na němž se vyskytuje a o podmínky, jež ke svému životu vyžaduje – zajímáme se tedy o krajinu, z níž pochází. Dokonce i u druhů lidmi chovaných v uměle vytvořeném prostředí (například zoologická zahrada, botanická zahrada atd.) musíme dbát na zajištění podmínek co nejvíce podobných těm, které panovaly na území, z něhož daný druh pochází. (Občas však dochází i tam k určitým nedostatkům, někdy i laikovi zcela zřejmým – například v Ostravské Zoo byl dlouhou dobu medvěd lední – Ursus maritimus – jediným zvířetem zcela vystaveným slunci, téměř bez možnosti se ukrýt ve stínu.) Snažíme-li se o ochranu jakéhokoliv druhu, musíme zajistit, aby se všechny jeho požadavky nacházely v optimu (popřípadě alespoň co nejblíže hranici optima). Pokud se tedy rozhodneme chránit silně halofilní rostlinu a umístit ji do arboreta, musíme i zde jejím požadavkům vyhovět. Vezmeme-li v úvahu širší spektrum požadavků, pak vlastně nově vytváříme domovské podmínky daného druhu, které následně musíme udržovat - tedy chránit před nežádoucí změnou. Chceme-li tedy druh chránit v jeho přirozeném prostředí, budeme chránit i krajinu v oblasti jeho výskytu. Toto pravidlo do jisté míry platí i v opačném směru – vyhlásíme-li ochranu určitého biologicky cenného území – například rašeliniště – automaticky tím alespoň částečně chráníme i organismy zde žijící.

Otázku bychom mohli položit spíše takto: „Jaký druh ochrany je pro nás v daném případě vhodnější?“ Abychom ji mohli zodpovědět, měli bychom nejprve stanovit, čím se tyto dva typy ochrany od sebe liší.
Druhová ochrana pochopitelně chrání přesně vymezený taxon – tedy druh. Je tedy úžeji zaměřená v tom smyslu, že se soustředí jen na požadavky jednoho druhu – respektuje pouze jeho ekologickou valenci. V extrémním případě by tak mohlo dojít až k ohrožení jednoho druhu přílišným soustředěním se na druh jiný. Naproti tomu územní ochrana se těmto potenciálním potížím vyhýbá svým širokým záběrem – chrání celou oblast, jejíž podmínky logicky vyhovují všem druhům, které se na ní vyskytují. Při ochraně temperátních deštných lesů v Chile (též gondwanské lesy nebo valdivianské lesy) tak bereme pod záštitu široké spektrum rostlinných i živočišných druhů - například: stromy tepa (Laureliopsis philippiana) a canelo (Drimis winteri), endemické leguánovité ještěry (Leolaemus chiloensis), z ptáků štidláka červenkovitého (Scelorchilus rubecula), holuba chilského (Columba araucana) a další. (Samozřejmě se můžeme setkat se situací, kdy tomu tak není, neboť už dochází k určitému narušení krajiny a tím i ohrožení některých jejich obyvatel, ale pak se budeme snažit situaci navrátit do původního - nenarušeného stavu.)
Ideální se zdá v širším měřítku uplatňovat ochranu územní a v případech, které vyžadují důslednější péči, ji rozšířit o ochranu druhovou. Tady ochránci přírody často naráží na nepochopení typu: „Proč chcete chránit nějakou žábu, když už jste si prosadili ochranu celého rybníka?“ Nebo naopak: „Když už tady chráníte kdejakého brouka, proč ještě navíc chcete vyhlásit CHKO? Stejně tu není nic než kopce a tráva!“ V konečném stádiu mají rozhodující slovo často všichni, jen ne ekologové a pak nastává problém, jak jim celou situaci řádně vysvětlit (respektive přimět je, aby uvěřili, neboť celou problematiku společenstev, složité intra - i interspecifické vztahy málokdo do detailů pochopí za pár hodin). Ochránci přírody si tedy často musí vybrat, na kterou kartu vsadí – co budou prosazovat raději - zda ochranu druhu nebo území jako celku.
A vyvstává před námi další obtíž. Územní ochrana je hlavně z urbanistického hlediska často mnohem větším trnem v oku než druhová. Proč? Každý dobře ví, že napříč národním parkem nikdo nikdy nepovolí postavit dálnici, továrnu ba ani pořádné rekreační středisko s bazénem a golfovým hřištěm…Naproti tomu chráníte-li například orla křiklavého (Aquila pomarina), mají urbanisté ze svého pohledu poněkud volnější ruce. Může být sice těžko pochopitelné, proč nesmí 500 metrů od orlích hnízdišť stát rušná silnice („Děti přece taky vyrůstají v hluku, proč by to mělo tak moc vadit orlím mláďatům – však oni si zvyknou. A pokud ne, tak ať táhnou!), ale to si řada z nich v počátcích rozhodovacího procesu neuvědomí a jakmile už je druh chráněný, nezbývá, než to respektovat.
Výběr  druhové či územní ochrany nelze téměř vůbec generalizovat. Každý případ je zcela jiný a stanovení obecného návodu by se mohlo prokázat spíše kontraproduktivní než nápomocné. Dokonce i jednotlivé státy přistupují k tomuto problému zcela odlišně. V poslední době sice (hlavně v rámci členských států Evropské Unie) dochází k určitému sjednocování ochrany přírody, ať už po stránce legislativní nebo praktické, ale jisté rozdíly s největší pravděpodobností přetrvají i do budoucna. Je to zapříčiněno řadou faktorů, z nichž dominantní jsou následující dva. Hodnota každého území (z biologického a ochranářského hlediska) je v jednotlivých členských státech (i v rámci jejich vnitřní struktury) různá a také druh, který je v jednom státě relativně běžný, může být v sousedním státě velice vzácným (zasahuje tam jen okrajem svého areálu a podobně) – například dudek chocholatý (Upupa epops), který se vyskytuje prakticky na celém území Francie (byť je i zde vzácný), ale do Spojeného království Velké Británie a Severního Irska zasahuje jen na velice malém území na jihovýchodním a jihozápadním pobřeží.

Agrant - čtenářka

ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10