Dvě noci na Karlštejně s Václavem Koptou

Přípravy druhého ročníku divadelního festivalu Hvězdné léto pod žižkovskou věží už opět běží naplno. Pořádající Divadlo Kalich jen posunulo jeho začátek o týden později oproti původním plánům, startovat tedy bude 1. července 2020.

Repertoár se opírá vedle pořádajícího Divadla Kalich o inscenace Komorního divadla Kalich, jak zní nový název dřívějšího Divadla v Rytířské, Divadla Palace, Divadla Verze či Činoherního studia Bouře. Pod věž se vrátí rovněž vyhledávané tituly Caveman, Dva nahatý chlapi a Federer-Nadal. Akustické koncerty tu odehrají Tomáš Klus, František Nedvěd, Michal Hrůza nebo 4TET. Léto se ponese také v rytmu první republiky s Ondřejem Havelkou.

Co vás na hře zaujalo?
Zprvu jsem si myslel, že to není hra pro mě. Nebyl jsem na Kolečkovu poetiku až tak zvyklý. Sice jsem točil Okresní přebor, ale to byla televizní záležitost, navíc hodně improvizovaná. Jeho divadlo jsem nikdy nedělal. Tahle nejistota mě ovšem velmi rychle opustila už na první zkoušce. Režisér David Drábek totiž má schopnost během pár desítek minut herce přesvědčit, že je práce na inscenaci bude bavit, že jim půjde a že budou dobří. Víte, každý herec je ustrašená opička, jak říkal Miloš Kopecký, a bojí se, že když to pokazí, nikdo ho nepodrbe za ouškem. A já jsem se jako ta vyplašená opička na začátku první zkoušky tak trochu cítil. Nicméně opravdu upřímně říkám, že když jsem z ní odcházel, už jsem se na zkoušení moc těšil. David nás hecoval: Pojďte do toho, bude to veliká sranda, fakt si to užijeme. A ono se to stalo! Jeden z divadelních zázraků, který dokážou jen takoví šamani, jako je David Drábek.

Kdy jste získal pocit, že se inscenace takzvaně narodila?
Na červnové předpremiéře v divadle v Příbrami. Diváci byli nadšení a my si ten večer opravdu užívali. Tam jsem si uvědomil, že mám po nějaké době zase na repertoáru kus, na jaký se budu pokaždé upřímně těšit. Je to něco, co v mém hereckém portfoliu chybělo – současná moderní dramatika, zároveň komedie, ve které se dá vyřádit. Dneska jsem moc rád, že jsem do Dvou nocí na Karlštejně šel.

Váš velkopaštikář Boris v divácích jistě vyvolá řadu asociací. Inspiroval jste se někým konkrétním, měl jste takovou předlohu?
Neměl, ale samozřejmě jich znám dost, jsou všude kolem nás. Už jsme si holt zvykli na lidi, kteří si myslí, že s bohatstvím si můžou koupit cokoli: od společenského postavení až po kdovíjaká privilegia. Takových typů nabízí naše současnost hodně. Takže jsem se měl při výrobě Borise o co opřít.

Proklestíte se snadněji spletitostí golfu nebo soužití muže a ženy?
Ono se obojí dost prolíná, jak o tom teď začínám přemýšlet. Jak golf, tak manželství jsou stejně nepředvídatelné. V golfu můžete mít odehraná léta, strávit měsíce na cvičných greenech, ale pak stačí, aby fouknul vítr nebo se na vás někdo špatně podíval, a hra se vyvíjí jinak, než jste odhadoval. V manželství to máte velmi podobné. Těžko lze v ten slavný den, kdy si říkáte ano, odhadnout, jestli si za pár let nepolezete na nervy. Výsledky obou těchto zápasů jsou velkou neznámou. Nicméně domnívám se, že manželství se dá lépe korigovat. Je-li člověk rozumný a umí předjímat, vyhne se různým karambolům snáze než v bankru na golfu.

Máte za to, že věkem a počtem společně odžitých let v manželství narůstá význam knedlíku?
Tady samozřejmě jde o nadsázku Petra Kolečka, metaforu, že českým atributem číslo jedna je knedlík a pivo. Tento tandem jsme si natolik zidealizovali, že si bez něj neumíme představit ideální manželství. Pan autor toho výborně využil, aby vedle Borise stvořil další monstrum, kterým je jeho nová paní Iveta… Bez českého knedlíku se žádné rodinné štěstí zřejmě nekoná. A to ani v sebezapadlejší končině světa.

Zdroj, foto: Hvězdné léto