Dvě trefy do zeleného

Naše ladovka barvy tmavozelené bylo vytoužené autíčko, jelikož jsme na ně museli dlouho šetřit a pak je těžce shánět. Čtete správně, v 70. letech  20. století, kdy se autíčko narodilo pod pohořím Žiguli v ještě sovětském Rusku, nebylo vůbec jednoduché opatřit si nějaké čtyřkolové přibližovadlo,  natož si ještě rozmarně vybírat barvu a značku.

 Po zjištění, že za výlohou autoprodejny Mototechna ve městě vzdáleném od našeho bydliště  asi 60 km se jedno vozítko značky Lada 2101 objevilo,
 můj muž okamžitě vyrazil málem v horečce jako zlatokop v Klondyku po čerstvé stopě. Auto bylo bohužel zadáno, ale zájemce se ještě rozmýšlel.
 Cena za auto včetně veškerého vybavení sice činila 54 000,- Kčs, ale ve své době to byl  značný obnos. Po třech dnech bez mobilních telefonátů se
 manžel a jeho bratr vydali vlakem pro ladovku.

Barva se mně vůbec nelíbila, ale takové detaily, zda je bezpečná z hlediska provozu, se neřešily. Auto, pojmenované Mášenka, sloužilo v naší
 rodině 26 let, bylo s námi víckrát u moře v Bulharsku. Cesta přes Rumunsko s nepohodlným noclehem ve spacích pytlech v kukuřičném poli nebo
 vaření kafe na plynovém vařiči na okraji silnice v obklopení asi třiceti snědých " Rumunů ", původem odněkud z Indie, bylo dobrodružné, bez klimati-
 zace bylo v autě často jako u pece Baby Jagy. Taky nás kdysi v Maďarsku, kde jsme v noci pochrupkávali různě zkroucení v útrobách naší Mášenky,
 surově vzbudili svícením silných baterek tamní policisté a přinutili s rozespalými potomky přejet na odpočívadlo u frekventované silnice.
 Na samém počátku mnohatisícikilometrové služby Máša zažila dvě pěkné nehody.

Chtěli jsme vykonat slíbenou návštěvu zbrusu novým autem do Opavy, a tak jsme vyrazili. U známých z dob studií v Brně jsme strávili příjemný den,
ale na zpáteční cestě do nás, jedoucích předpisově správně po hlavní silnici, narazil nedáním přednosti také zcela nový vozík, ale francouzské výro-
by, peugeot krémové barvy. Obě auta měla pořádné šrámy, ale hůře dopadlo francouzské, naše ladovka měla silnější plechy. Manželovi se podařilo
s pomoci dopravních policistů narovnat poničený blatník, takže jsme se nakonec domů zdárně dostali. Krémový krasavec měl zdemolovanou nádrž.
 Druhá nehoda se stala Mášence ve Zlíně, kdy přímo do její  dráhy vkročila nepozorná paní.

Manžel okamžitě zabrzdil, ale multikára za ním mu přímo vplula až do kufru. Smůla jako hrom! K vyměněnému blatníku z první kolize záhy přibyl nový kufr. Obé moderně řečeno v barvách tón v tónu, jelikož původní odstín nebyl k mání.  Aby se to rýmovalo, dvě zajímavůstky k nehodě číslo 2: První - účelem cesty do Zlína / nesmějte se, prosím! / bylo zakoupení plastového odkapávače na umyté nádobí, jelikož u nás se taky nedal koupit. Přišel nám i pojišťovně dost draho. Druhá neméně škodolibá věc - za týden jsme měli odjíždět s malou dcerkou a mými rodiči na již zaplacenou dovolenou do Žďáru nad Sázavou. Naštěstí auto stihli opravit a na krásnou dovolenou vzpomínáme dodnes. Doufám, že nás už žádná nehoda nepotká, když manžel coby zkušený řidič žádnou dosud nezpůsobil. Jezdí jen sporadicky. Mášenku už dávno nemáme, ale občas nám půjčí svého motorizovaného koníka hodný syn.


Mnoho šťastných kilometrů přeje všem chytroženám za volantem nebo vedle  něho prababka.