Dvě vydatné porce Francie, Normandie a Bretaň

Loni v červenci jsme s dcerou absolvovaly náročný poznávací zájezd. Ve Francii jsem sice byla dříve již dvakrát, ale tento byl obsahově nejpestřejší a předčil naše očekávání. Zhlédnout tolik krásy za jeden týden umožňovalo cestování moderním autobusem, ale znamenalo i spoustu hodin v jeho útrobách pro nutné přesuny.

Počáteční část trasy z vlasti do Francie přes Německo byla fádní a neměla konce. Ale potom se kaleidoskop dojmů roztočil na plné obrátky. Pečlivě setavený program nám dovolil poznat dvě typické oblasti Francie z různých úhlů, jejich architekturu, historii pradávnou i novější, umění.

Navštívili jsme například městečko Giverny, kde žil ve svém letním sídle impresionista Claude Monet, procházeli jeho nádhernou zahradou, v domě pak jsme viděli kromě interiéru i jeho díla. V Rouenu, centru Normandie, jsme vešli do známé katedrály, je tam i náhrobek skrývající srdce anglického krále Richarda III. Jiný menší chrám má podobu lodi, je věnován Johance z Arku, nedaleko je místo jejího upálení a prostý, vysoký dřevěný kříž jako upomínka jejího hrdinství. Následovalo pobřeží Normandie, pro které jsou typické křídové útvary, např. mys Étretat, kde příroda stvořila bizarní  "sloní choboty", pijící z moře. Další dny jsme postupně navštívili městečko Bayeux, kde jsme měli možnost obdivovat trpělivost, s níž byla vytvořena unikátní tapisérie patřící právem mezi památky UNESCO. Zobrazuje historii dobytí Anglie v r. 1066 normanským vévodou Vilémem Dobyvatelem. Tapisérie čítá na 600 postav.
Jinou historii měla místa spojená s vyloděním spojeneckých vojsk v roce 1944 na plážích u Arromanches. Tamní vojenské muzeum detailně přibližuje
tuto část II. světové války. I další místa se zbytky opevnění a les bílých mramorových křížů na hřbitově obětí operace nebyly vůbec příjemným zážitkem.
Impozantně působily hradby v Caenu, sídelním městě Viléma Dobyvatele a rozsáhlý mužský klášter s nevídanou úpravou květinových záhonů před hlavním křídlem budovy.

Zvláštní dojem vyvolává neslavnější poutní místo francouzského západu, klášter Mont St. Michel. Od r. 1979 je rovněž zapsán mezi památky světového kulturního dědictví UNESCO. Klášter je turistickou dominantou Bretaně. Má nepopsatelnou atmosféru a umístění, kdy se během dne mění hladina moře kolem sklanaté hory, na níž je vybudován.
Jako oáza působí i přístavní město - pevnost Saint Malo, proslavené mořeplavci a korzáry. Nádherné jsou tvary a barvy květin, kterým se ve zdejším klimatu náramně daří. Obešli jsme město po hradbách a viděli moře ze všech stran. Další mys, mys Fréhel, je považován za nejkrásnější z mysů na

Smaragdovém pobřeží. Je tu vybudován i maják. Odtud jsme se vydali na útesy s hnízdišti mořských racků a kromě vřesu tam rostla zvláštní trnitá rostlinka, kručinka. Kvete žlutě, francouzsky se jmenuje genet, a zdobila prý v 11. století helmici vévody z Anjou, kterému se proto říkalo Plantagenet.
Tentýž den jsme ještě odpoledne prožili v sídelním městě bretaňských vévodů - Dinan.

Další den nás do úplně jiného období přenesly megalitické památky, menhiry a dolmeny, v oblasti u Carnacu, mohli jsme čerpat energii přiložením tváře či rukou na záhadné a podivné menhiry.

Královská města Angers a Chinon se pochlubila svými významnými stavbami, Angers zámkem a Chinon s mohutným hradem nad řekou. Hrad byl právě v rekonstrukci, ale i tak působil impozantně. Po přesunu do oblasti řeky Loiry, to už byl předposlední den, jsme absolvovali prohlídku vodního zámečku Azay le Rideau s cennými sbírkami uměleckých předmětů.

Opravdovou perlou před procházkou Paříží byla návštěva královského zámku Fontainebleau u Paříže s nepředstavitelně bohatě vybavenými sály a přepychovými komnatami. Zrovna toho dne na schodišti v přední části zámku fotografovali nevěstu v bílém, byl to výjev jako z pohádky o nějaké princezně. Posledním bodem putování bylo částečné seznámení se s Paříží, jejími zahradami, bulváry, paláci, podvečerní projížďka po Seině lodí
zvané bateau-mouche, česky muška. Před nástupem do metra, kterým jsme se měli přemístit k velkým garážím s naším autobusem, jsme jako třešničku na dortu plně vychutnali podívanou na Eiffelovku, která vypadala jako vánoční stromeček. Blikala a svítila ve tmě spoustou světel, oblohu  
protínaly efektní laserové paprsky. Byl totiž 14. červenec, největší francouzský státní svátek, který se bouřlivě oslavuje, a tomu odpovídala i  zářící věž. Skutečně ta pravá tečka za týdnem plným zážitků.

ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10