Dvířka á la Amerika

Vždy se mi líbila padací dvířka, kterým se z domu a do domu dostávají kočky a malí pejsci bez spolupráce jejich majitele. Fascinovala mě v zahraničních filmech, kde se poprvé objevila. Hltala jsem americké domácnosti na plátnech kin, kde si elegantní šelmička sama určuje, kdy a na jak dlouho chce jít ven a její pánové si užívají nerušeně života. Viděla jsem samu sebe lebedící si u televize s takovou samostatnou kočkou, která je osobnost a k venčení mě nepotřebuje.

Když jsem si pak pořídila našeho prvního kocoura Eliota, bylo rozhodnuto, že Eliot, ač bude spát doma, bude mít podobná dvířka také, aby se mohl kdykoli bez problémů venčit. Tak nemusím spěchat z práce domů a nemusím kocourkovi pořizovat domácí toaletu, a přesto nebude o nic ošizen.  Hlavně, a to je důležité, budeme oba spokojeni. Tehdy se podobná dvířka začala prodávat už i u nás.

Od nápadu k realizaci byl jen krůček. Eliot si rychle zvykl na privilegium, které ostatní kočky na vesnici neměly. Venčil se, jak chtěl, a vždy se v pořádku vrátil na noc do svého pelíšku.

Dvířka ale nezůstala bez povšimnutí ostatních koček na vesnici. Brzy jimi procházely i ostatní kočky z celé vesnice, aby si následně pochutnávaly na pamlscích pro Eliota. Museli jsme je každou chvíli vyhánět z domu.

Jednou jsem se vrátila z práce domů unavená a celé mé tělo toužilo po pořádném spánku. Dopadlo to ale jinak. Doma jsem našla učiněnou spoušť. Všude byly kočičince. Ten den navíc pršelo, a tak podlahu zdobily otisky tlapek a tlapiček všech velikostí. Byla jsem si jistá, že nepochází od našeho kocoura, ten byl vychovaný a chodil se venčit ven. V kuchyni jsem navíc našla rozbitou vázu na jídelním stole. Voda stékala po stole na zem a povadlé květiny dávaly tušit, že jsou tu již dlouho bez vody. Záclona na okně byla na cáry. Nebylo pochyb, že se do domu vloupaly dvířky pro Eliota kočky z okolí, udělaly si u mističek pro Eliota piknik, a ještě pořádně zřídily dům. Když jsem pak v Eliotově pelíšku našla přežranou spící čivavu, co si sem čas od času vozili chataři, došla mi trpělivost. Čivava to schytala i za ostatní, když jsem ji vyprovázela koštětem z domu, a dvířka byla hned následující den zrušena.

Od té doby měly a mají všechny naše kočky přísný režim. S venčením si musí počkat, až na ně budeme mít čas a vypustíme je ven, jakož je i následně opět vpustíme domů. Zvykly si. Pořádek je přece jenom důležitější, než kocouří vymoženost z Ameriky.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10