Jednoho mrazivého večera v polovině března se Edoušek pokoušel dostat do jednoho přízemního bytu, kde se tou dobou svítilo a kde tušil teplo i něco na zub. Nemohl si vybrat lépe – byt patřil srdečné paní, která mu poskytla prozatímní azyl a zajistila mu veterinární ošetření. Bylo jasné, že domácí prostředí dobře zná, ale přišel o něj už před delším časem. Byl hladový, obtěžovaný parazity, měl horečku, teklo mu z očí i z nosu. Z pobytu na ulici si odnesl sníženou imunitu (je bohužel FeLV i FIV pozitivní, což mu znemožňuje sdílet domácnost se zdravými kočkami). Jeho zdravotní stav mu však při vhodném zacházení a správné péči rozhodně nebrání ani ve spokojeném životě, ani v rošťárnách. Eda si totiž moc rád hraje. „Zbožňuje plyšové hračky a také panenku, kterou dostal od své první zachránkyně. Neustále nám ji nosí, vyhazuje ji do výšky. Miluje také hru na schovávanou. Když nás zahlédne, tak se letí schovat třeba za miniaturní krabičku, za kterou je samozřejmě celý vidět, ale číhá a je moc překvapený, když ho najdeme. Je to prostě trumpeta dětinská,“ vypráví Laďka Cetlová z azylu Kocourkov, v němž se aktuálně stará o dvacet devět opuštěných koček.
Eda není žádný malý kocourek, ale opravdu majestátní zhruba pětiletý kocour. Váží kolem 6 kg a jeho kulatá hlava napovídá, že se v jeho příbuzenstvu mohlo objevit i britské plemeno. Přestože mnoho kocourů svou velikostí zahanbí, poradit si s nimi neumí, když má dojít ke kočkování, tak raději ustoupí. Jako jedináček by byl nejšťastnější. Vyžaduje totiž lidskou pozornost, protože, jak tvrdí Laďka Cetlová, je to vítací typ. „Když se k němu blížíme, tak doslova skáče do výšky a těší se na každé pohlazení.“
I přes kvalitní péči, kterou mu Kocourkov poskytuje, potřebuje Eda nový domov, protože ve společnosti cizích koček není šťastný. Kvůli snížené imunitě by se mělo jednat ideálně o byt, eventuálně domek s oplocenou zahradou, kde bude zajištěno, že se nedostane k jiným kočkám. „Byt s balkonem či terasou by byl pro Edouška moc fajn, ale my mu hlavně přejeme milujícího majitele, kterého by si po pěti měsících u nás už vskutku zasloužil,“ uzavírá Laďka Cetlová.
Zdroj, foto: Azyl Kocourkov