V letošním roce jsme se vydali na druhou zahraniční cestu v dubnu. Jednalo se o poznávací cestu po Marockém království, rozmanité zemi, která má nádherná starobylá města, oceán, pouště, písečné duny, pláže, kaňony a vysoké hory. Strávit noc v marocké poušti je jeden z největších zážitků.

Let trvá cca 3,5 h, pro vstup do země bylo na přelomu srpna a září povinné očkování nebo PCR test a příjezdový a pobytový formulář, jinak bez covid omezení.

Strava v Maroku je rozmanitá. Můžete si vybrat z bezpočtu příloh, polévek, masa dušeného, pečeného smaženého i grilovaného. Zajímavostí je, že jako v málokteré africké zemi nám zde bylo nabídnuto také vepřové maso. V Egyptě a Tunisku jsme se s vepřovým masem nesetkali.

Na písečných  plážích jsou lehátka, slunečníky, velbloudáři, koně a prodejci suvenýrů a oblečení, kteří nejsou dotěrní. Moře je teplé cca 27 stupňů, často s mírnými vlnkami, první týden zde byly ve velké míře neškodné medúzy.

Po široké kolonádě se můžete projít i do nedaleké maríny (cca 2 km), kde je přístav s loděmi, zábavní park a několik obchůdků a restaurací..

V době pobytu srpen-září se teploty v oblasti Saidie pohybovaly okolo 35-37 stupňů, v noci cca 27 stupňů. Díky vysoké vlhkosti vzduchu byly teploty snesitelné.

Při svém pobytu jsme navštívili městečko v severomarockém pohoří Ríf, Shifshawn. Pro cizince je Shifshawn prvním závanem arabského světa. Na ulicích se setkávají se zahalenými ženami a muži v dželabách (tradiční marocký oděv připomínající dlouhou, silnou tuniku s kapucí). Nejčastějším dopravním prostředkem v městečku jsou oslíci, často vyhublí na kost.

Okolní krajina je proti jiným africkým místům zářivě zelená. Lidé zde totiž nemají tolik časté problémy s vodou.

Příliv turistů do dříve exotických zemí samozřejmě nelze zastavit. Vždyť i my jsme přijeli za exotikou a poznáním něčeho nového, pro nás exotického. S počtem turistů ale klesá autenticita každého místa. Proto dnes k největším marockým vodopádům d´Ouzoud, které jsme také navštívili, vede blátěná cesta lemovaná stánky, které nabízejí vše, od falešných značkových bot až po ingredience tradiční marocké medicíny, nevyjímaje různé druhy koření a marocké keramiky. Tomu, že se místní lidé a tím i místní kultura budou čím dál tím víc přizpůsobovat turistické poptávce, se ale nelze vyhnout. Můžeme tedy jen doufat, že nárůst turismu ekonomicky a sociálně prospěje zemi, která se v současnosti potýká s nezaměstnaností kolem dvaceti procent a kde přes dvě pětiny dospělého obyvatelstva neumí číst.

Do pomyslného deníčku si píši u Maroka vykřičník. Je to určitě země, kterou bych v budoucnu ještě někdy ráda navštívila.