Fakta a mýty o platebních kartách

Je to už více než padesát let, co světlo světa spatřila první platební karta v USA. Od té doby se nezměnila jenom její podoba. Původně papírová karta se rozšířila do celého světa a už dávno nefunguje pouze jako bezhotovostní platidlo. Karet existují různé druhy, můžete s nimi platit na internetu nebo se prokazovat při vstupu do letištních salonků. Mezi lidmi koluje spousta mýtů o platebních kartách, mnozí z nás nemají jasno ani jaký druh vlastní. Tak schválně, máte kartu kreditní nebo debetní, elektronickou nebo embosovanou?

1. mýtus – „Platím kreditkou“

V Čechách se pro platební karty obecně vžil název kreditka. To je ovšem poměrně zavádějící, protože karta, kterou máme ke svému běžnému účtu a čerpáme jejím prostřednictvím vlastní peníze, je debetní. Debetních karet v ČR koluje asi pětkrát více než těch kreditních.Kreditní karty nás naopak opravňují platit penězi banky. Peníze se tak čerpají ze zvláštního úvěrového účtu. Je to nejspíše nejlevnější úvěr, protože pokud peníze na účet převedeme zpravidla do cca 50 dnů, neplatíme žádný úrok ani poplatek.

2. mýtus „Embosovaná karta je modernější a lepší než elektronická“

Embosovanou kartu poznáte tak, že má plasticky vyražené údaje, kdežto elektronická je na omak plochá. Funkce mají obě karty de facto stejné, rozdíl hledejte ve využitelnosti. Pokud často cestujete do zahraničí, zařiďte si embosovanou kartu, s ní totiž budete mít vyšší pravděpodobnost, že s ní v obchodě zaplatíte. Musíte ale počítat s tím, že vydání je dražší a poplatky u této karty jsou vyšší než u elektronické.

3. mýtus „Placení přes internet umí jenom embosovaná karta a stejně to není bezpečné“

Všechno je jinak! Zřídit tuto funkci si můžete i k elektronické kartě (debetní i kreditní). Funguje to tak, že si v e-shopu vyberete zboží a zaplatíte tím, že přepíšete číslo vaší karty, datum expirace a CVC kód přímo do prohlížeče. Ti obchodníci, kteří využívají 3D Secure zabezpečení, se k vašim údajům vůbec nedostanou, pouze vidí, že platba byla přijata. Banka vydávající kartu může pro vyšší bezpečnost plateb na internetu používat potvrzování internetových plateb SMS heslem (tzv. 3D Secure), každou transakci u zabezpečeného obchodníka držitel zpravidla potvrzuje (např. jednorázovým heslem). Pro internetové transakce si v závislosti na řešení banky můžete nastavit limit.

4. mýtus „Pokud ztratím bezkontaktní kartu, zloděj mi vesele vybrakuje konto“

S každou novou funkcí karet přichází obavy. Ale ani u bezkontaktních karet, které v poslední době zažívají nesmírný boom, se nenaplnily. Platby bez zadání PINu jsou totiž možné pouze u nákupů do 500 Kč. Navíc banky mají nastavené různé kontrolní mechanismy a klient může být požádán o PIN i při menší transakci. Bezkontaktní karta je tak rozhodně bezpečnější, než nosit u sebe přímo hotovost.

5. mýtus „S kartou jsem automaticky pojištěn na cesty do zahraničí“

Tak tento mýtus by vás mohl přijít nejdráž. Je to tedy mýtus jen poloviční. U prestižních karet je opravdu cestovní pojištění součástí základního balíčku, který může obsahovat další VIP služby, jako je například vstup do luxusních letištních salonků, apod. Tyto karty však nejsou vystavovány běžně k účtům, ale většinou na vyžádání. Za jejich vedení se totiž platí a vyžadují speciální podmínky např. stálý minimální zůstatek 50000 Kč, depozita v určité výši, časté používání karty apod. K běžným kartám existuje možnost sjednání cestovního pojištění za určitý poplatek, ale nejde o automatickou službu. Sjednáním cestovního pojištění ke kartě je však klient chráněn na cestách celoročně.