Film Český mír od tvůrců Českého snu

Šest let po provokativním dokumentu Český sen, který vzbudil velké ohlasy a získal řadu ocenění po celém světě, přichází 6. května do tuzemských kin nový celovečerní snímek režisérů Víta Klusáka a Filipa Remundy nazvaný Český mír. Stejně jako u Českého snu půjde o dokumentární komedii, jejímž objektem se tentokrát stalo veškeré dění okolo plánu na výstavbu amerického radaru v Brdech.

„Český mír zblízka s nadsázkou a humorem ukazuje zákulisí všech těch absurdních válek okolo něj. Všichni o radaru četli nebo slyšeli, my jsme ale u toho byli a s kamerou zaznamenali nevídané,“ vysvětlují tvůrci. Přesto nebo právě proto, že americká vláda svůj plán odvolala, film je stále aktuální. „Podle nás je to komedie o povaze a kvalitě české demokracie dvacet let od revoluce,“ říkají. „Radar představuje fenomén, který rozdělil českou společnost. Vedle sebe ve filmu vystupují vrcholní politici a normální lidé. Ti první se obvykle zapisují do dějin, bez těch druhých by žádných dějin nebylo.“

ukazka Ve filmu uvidíte Baracka Obamu, George Bushe, Mirka Topolánka i Tomáše Klvaňu, Jana Neorala, Ivana M. Jirouse, mírové aktivisty, obyvatele Brd a také ochočeného divočáka Jonáše. Navštívíte Oválnou pracovnu Bílého domu, Pentagon i paseky v okolí brdské kóty 718. „Je úlevné se zasmát sebezahleděným politikům i sám sobě,“ podotýkají Vít Klusák a Filip Remunda.

Český mír s Českým snem nespojuje pouze slovo v názvu. „Jsou si až komicky podobné pointou: tolik humbuku, potištěného novinového papíru, křiku a vášní kvůli chiméře. V Českém snu se dav hnal k plachtě v domnění, že se za ní skrývá nákupní ráj. A v Českém míru se oba dva tábory vášnivě hádaly o něco, co Obama v kratičkém půlnočním telefonátu jako mávnutím prezidentského proutku zrušil. Kafka i Hašek by se podle nás náramně bavili, kdyby to mohli zažít,“ míní tvůrci.

Stejně jako v Českém snu je štáb v několika scénách součástí situace: například když příslušníci Vojenské policie za pomocí hmatů a chvatů vyvádějí členy z vojenské zóny, nebo když zvukař prchá před trokaveckými honci, protože se bojí, aby jej v loveckém zápalu nepostřelili. Základním popudem ke vzniku filmu bylo sledování nečekaně vyhraněných vášní - jak vehementně pro, tak ještě vehementněji proti – které propukly v lednu 2007, když Američané s radarem oficiálně oslovili českou vládu.

„Okolo prázdnin už jsme to nevydrželi a začali točit. Paradoxně obě strany sporu velice přesvědčivě vyhrožovaly terorismem, či dokonce válkou, která zničí Česko - to je přeci téma jak hrom. Zalíbilo se nám to jako ideální námět na grotesku o demokracii,“ vysvětlují Vít a Filip. Film točili bezmála tři roky a střihali další rok. Celkem vzniklo 124 hodin hrubého materiálu. „Natočili jsme například pana Topolánka, jak se čepýří v Oválné pracovně, nebo napínavou partyzánskou válku o brdskou kótu 718 mezi policií a mírovými aktivisty, která vypadá jak boje ve Vietnamu. Nebo Ivana Martina Jirouse, jak se na jihlavském náměstí pere s aktivisty Ne základnám. Tohle vše v televizi nebylo,“ popisují konkrétní situace, ve kterých se ocitli.

O nečekané situace opravdu nebyla nouze: „Mrzí nás, že nás Vláda ČR vyhodila z vládního letadla, když pan premiér Topolánek letěl za prezidentem Bushem. Na palubě prý byla velká legrace, letušky pištěly hrůzou, když viděly, že si premiér hraje s darem, který vezl do Washingtonu. A jednou nám kdosi volal ze skrytého čísla, představil se jako novinář z Nového Zélandu a ptal se, jestli plánujeme naším filmem ovlivnit hlasování sněmovny o česko-americké smlouvě,“ vyjmenovávají režiséři.