Film Jak jsme hráli čáru

Na některých místech a v některé době se dospívá rychleji…. M. Lasica, R. Labuda a L. Šafránková v hořké komedii Jak jsme hráli čáru o dětských válkách, první lásce, první zradě, prvním útěku i prvním trestu, odehrávající se na sklonku 60. let v magickém prostředí česko-slovensko-rakouského pomezí.

Televizní premiéra koprodukčního snímku ČT. Ve filmu Jak jsme hráli čáru dále hrají: O. Vetchý, S. Tobias, O. Malý, M. Noga, V. Hajdu a další. Scénář P. Pišťanek a M. Urban. Kamera D. Marek. Režie J. Nvota

Scénář vznikl na základě literární předlohy Petera Pišťanka. Malý Petr (R. Labuda, vnuk M. Labudy) vyrůstá v péči prarodičů (M. Lasica, L. Šafránková), protože jeho rodiče (S. Halčáková, A. Bárta) emigrovali do Vídně a marně se pro něj prostřednictvím úřadů snaží získat povolení k vycestování. I proto Petr vymýšlí s kamarádem nejrůznější způsoby, jak se přes čáru dostat, pro což má čím dál menší pochopení velitel místních pohraničníků (O. Vetchý).

Mnohem větší problémy má ale Petr z filmu Jak jsme hráli čáru s partou kluků, kteří si libují v trápení slabších. Třeba i jejich občasným přivazováním k mučednickým kůlům. Mezi ty, kteří jsou na Petrově straně, patří zaostalejší spolužák a velmi sympatická spolužačka, a kvůli nim se s kluky neváhá opakovaně a důkladně poprat.

Jak se šedesátá léta chýlí ke konci a poměry v zemi se dramaticky mění, otevře se nakonec i před Petrem vysněná cesta přes hranice, paradoxně díky ruské invazi v srpnu 1968. Překročit hranici znamená ale ztratit prarodiče, kamarády a nezapomenutelná dobrodružství. Když je vám „náct“, máte v životě přece jen jiné priority.

„Je to příběh malého chlapce, který vyrůstá v pohraniční obci, kde ve společnosti přátel a nepřátel prožívá své knoflíkové války, první lásku, první zradu, první zločin a první trest,“ glosuje režisér Nvota svůj film Jak jsme hráli čáru