Marek Daniel - Emil

Jak vidíte svou postavu Emila?

Můj hrdina je netypický hrdina. Můj hrdina je tak trochu sráč, který se pohybuje při zdi.  Až když je úplně zatlačen do kouta, zachová se odvážně, jako hrdina. Otázkou je, jestli je to z přirozeného hrdinství, nebo z lásky...  asi zafunguje všechno dohromady. I když prvotně jedná emotivně, ve filmu se to projevuje konkrétními skutky. Dostává se do situace, kdy je okolnostmi a vyhrocenou dobou dotlačen reagovat. Válku jsem nezažil, tak jsem o charakteru Emila přemýšlel na pozadí jiných souvislostí – chování lidí za bolševika. Tehdy byla řada lidí ve straně z nejrůznějších důvodů, třeba kvůli dětem, aby se dostaly na vysokou školu a podobně, ale když pak došlo na lámání chleba, postavili se na náměstí a každý svým způsobem bojoval za svobodu. Myslím, že lidé v podobných extrémních situacích reagují ve všech dobách stejně.

Emil je profesí rozhlasový reportér. Velmi věrně působí váš způsob rozhlasové mluvy – volba výrazových prostředků, dikce... Jak náročná byla příprava?

Samozřejmě jsem se před natáčením snažil absorbovat alespoň zprostředkované dojmy z té doby. Četl jsem knížky, koukal na dobové dokumenty, poslouchal autentické rozhlasové nahrávky – ty na mě zapůsobily dost silně. Když člověk slyší reportéra, jak čte nebo odříkává naučené věty a je za tím cítit příšerný strach, aby neudělal chybu a neodnesl to on a jeho rodina. Některé příběhy jsou opravdu děsivé. Poslouchal jsem hlavně dobové zvukové dokumenty, abych se naučil používat způsob mluvy typický pro tehdejší rozhlasové reportéry. 

Jak se vám hrálo v dobových kostýmech?

Výborně. Svým designem se mi období třicátých let moc líbí...

Vaši manželku Hanu, osudovou ženu, hraje Jana Plodková, vaše bývalá kolegyně z HaDivadla. Byla spolupráce o to snazší?

S Janou se mi hraje moc dobře, protože je talentovaná a přizpůsobivá momentálním situacím, což je skvělá kombinace především v divadle, ale i ve filmu. Mě nebaví hrát pořád stejně, stejně jako střídám nálady já, střídá je i moje postava. Ve filmu se to projevuje v detailech.

Emil je pro vás první velkou filmovou rolí. Měl jste prostor na improvizaci – vstupoval jste do realizace se svými nápady?

Režisérovi Marku Najbrtovi záleží na co nejpřirozenějším, civilním projevu. Vybízel nás, abychom si dialogy, bude-li to zapotřebí, přizpůsobili. Ale nebylo to moc třeba, scénář je skvěle napsaný. 

Zůstal vám v hlavě z natáčení Protektora nějaký dominantní dojem nebo pocit?

Ano, zůstal. Stýská se mi. Bylo to hezké setkávání a náramná pohoda, i když se někdy nestíhalo. Spolupráci s Markem Najbrtem bych přál všem svým kamarádům-hercům. Čím jsem vzdálenější od této práce, tím víc si uvědomuji, jak je obecně pro film velmi důležité hledat herce a naturščiky. Takže můj velký obdiv patří Kateřině Oujezdské, protože „loví ve vodách”, kde by spoustu jiných lidí, kteří dělají casting, vůbec nelovilo. A v neposlední řadě je tu produkční společnost Negativ, která dělá filmy, jako je Protektor, a shání na ně peníze. A nejen na hrané filmy, ale i dokumenty. Možná to zní pateticky a sentimentálně, ale opravdu mi po této zkušenosti takové myšlenky probíhají hlavou.   

Zdroj: Česká televize

Simbelmine
ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout