Film Protektor - rozhovor se scénáristou Markem Najbrtem

Marek Najbrt – scénář a režie

Je Protektor inspirován osudem konkrétních lidí nebo jen fantazií autorů?

Protektor je inspirován naší historií. Z osudů konkrétních lidí si bereme jen určité motivy.

Jak dlouho trval proces tvorby - od nápadu po poslední klapku?

Na scénáři jsme začali pracovat na začátku roku 2005, poslední klapka padla na konci listopadu 2008. Takže když počítám i postprodukci, trvalo to skoro pět let.

Změnil se mezitím Protektor?

Základní příběh se ustálil celkem záhy, film sám se ale vyvíjel do poslední chvíle. Dokud nevznikne první kopie, pořád se něco mění.

Po celou dobu jste věřil, že se peníze seženou a budete točit?

Věřil, ale zároveň jsem si uvědomoval, že to vyjít nemusí. Kdyby to nastalo, určitě bych se nezhroutil. Zaměřil bych se na jiný projekt.

Proč právě Protektor? Není to trochu zavádějící název vzhledem k tomu, že samotný zastupující říšský protektor Heydrich se ve filmu objeví jen na pár chvil, z dálky, sedící v hledišti Rudolfina...?

Náš film má od samého počátku s Heydrichem jen málo společného. V tom názvu „Protektor“ je metaforicky obsažena podstata celého příběhu. Němci okupaci Čech a Moravy obmyslně nazvali ochranou - protektorátem. V tom byl veliký podvod, který zároveň generoval napětí té doby.
Také náš hrdina Emil se stává ochráncem své židovské ženy Hany. Ale protože je tato ochrana podmíněna jeho vlastní kolaborací, i tady je v základu lež. Emil jedná proti vlastnímu přesvědčení, což v důsledku způsobí krach. Ačkoliv Hana na rozdíl od jiných netrpí nouzí, ani jí režim bezprostředně neusiluje o život, láska se ztrácí a původně harmonický vztah se deformuje. Emil se z ochránce mění v pouhého „protektora“, jeho nová pozice mu začne vyhovovat.
Hana hledá únik z nedobrovolné samoty a potká jiného muže. Bývalý student medicíny, promítač v kině, kam Hana tajně utíká, jí odhalí prostor vnitřní svobody. Naučí ji pohybovat se ve světě sešněrovaném zákazy a protižidovskými opatřeními...
Atentát na Heydricha ale přinese zvrat, který vede k tomu, že na konci příběhu - byť v tragických souvislostech a jen na okamžik – k sobě naše hlavní postavy zase najdou cestu.

Protektor je skvěle obsazený. Jak náročný byl výběr herců?

Vybrat dobře herce je to nejdůležitější. Když v tom uděláte chybu, samotná režie už vás nezachrání. Proto jsme castingu věnovali maximální pozornost. Spolu s Kateřinou Oujezdskou, mou ženou, která film obsazovala, jsme hledali v divadlech po celé republice, částečně i na Slovensku. Byl to dlouhodobý proces, který provázely paradoxy. Například Marka Daniela, představitele Emila, jsme v prvním kole z výběru vyloučili. Postupem času mi ale došlo, že by ta postava měla mít nějakou nejednoznačnost, neměl by to být přímočaře „hrdinský typ“. Proto jsme se k Markovi vrátili a teď jsem s ním, stejně jako s jeho partnerkou Janou Plodkovou, maximálně spokojený. Mimochodem, naopak Janou jsme si byli na 90 % jisti od samého začátku. Výborně se do té doby hodí a práce s ní byla vyložená radost.

Je to náhoda nebo záměr, že sázíte spíše na mediálně neokoukané tváře?

Je to záměr. Nebavilo by mě obsazovat film „mediálně osvědčenými“ herci. Já chci autentické herectví a toho určitá část často obsazovaných lidí není podle mého názoru schopna.

Když píšete a následně i natáčíte konkrétní scény, myslíte na diváka?

Filmy točím z vnitřní potřeby, z přesvědčení. Primární je pro mě to, co chci daným příběhem vyjádřit. Nicméně samozřejmě doufám, že se náš příběh dotkne diváků, že je zaujme, osloví. Ideální je z mého hlediska film, který se bude líbit mně i divákům.

Příběh, který vyprávíte, je hluboký, emotivní, diváka občas mrazí, občas se zaleskne i slza v koutku oka... Napadá mě, zda se dá předem odhadnout a s tímto cílem i záměrně vystavět konkrétní scéna tak, aby byla dojemná?

Asi ano, ale takhle jsme neuvažovali. Emoce se v našem příběhu rodily přirozenou cestou. Pokud se podaří přenést je na diváka, budu spokojen.

Z jakého důvodu jste příběh osudové lásky zasadili právě do časů protektorátu? Není to doba přece jen příliš vzdálená a extrémní na to, aby dnešní mladou generaci zaujaly její příběhy?

Volba, před kterou stojí hlavní hrdina, je univerzální. Podobná dilemata - jestli z nějakého pragmatického důvodu zradit své přesvědčení, svědomí nebo čest - řeší lidé často i dnes. Ve svobodné a hmotně uspokojené společnosti to však zpravidla nemá fatální následky. Proto je období války tvůrci tak vyhledávané. Je to doba, kdy šlo o život, doba, v níž byl nastartován proces morální deformace našeho národa, který posléze završil komunismus. Plody tohoto procesu sklízíme dodnes.
Na protektorátu je zajímavé i to, že do něj válka bezprostředně nezasahovala. Kdo byl loajální, mohl žít v klidu i v relativním materiálním dostatku. Není náhoda, že tehdejší média často apelovala na „klid k práci“. To je oblíbená floskule, používaná v našich dějinách vždy, když „hrozí“ nějaká potřebná reforma.

Jaké jsou vaše další pracovní plány?

Máme dalších čtyři nebo pět námětů. Jedním z nich je příběh z 50. let, opět velmi finančně náročný, takže v dohledné době asi nerealizovatelný. Teď to vypadá na film ze současnosti. Prozradím, že se točí kolem nebezpečných ilegálních závodů aut v menším

Zdroj: Česká televize

Simbelmine
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete