|
dohodila mi ji francouzská kamarádka, která viděla můj velký smutek po Badýskovi a vlastně Lady vysvobodila z nějakého malého dvorečku u jedné španělské seňority. Prý si ji předávaly kamarádky - jsem údajně její čtvrtá panička /a to měla tehdy 7měsíců/. Bála se jakýchkoliv psů i lidí, na pláži u moře byla prvně a hned tam vlítla /koncem října ještě bylo moře teplé i pro lidi/, ale ona pokračuje v plavání i nyní, ani tam nic nemusím házet.
Je to malá divoška, bude jí rok 1.3. - tudíž moje artróza, kyčel a její temperament skloubit dává velkou fušku Ale už začíná poslouchat a mne si pomalu vychovala /více je ve dvou článcích o Lady,které zde vyšly/. Ale na Badýska myslím denně a často se ptám směrem k nebi "Badýsku, zlatíčko moje nejdražší, klidné a hodné - co jsi mi to místo sebe poslal???"
Kéž by tu mohl být s námi, on by tu čiperku určitě převychoval
Díky všem - je to od vás milé |