Fotoreportáž z Kbel

Replika kaple byla postavena roku 2018. Kaple stojí v blízkosti původní kapličky, která byla na druhé straně silnice, kde je nyní dřevěná studna. Na území Kbel bylo v letech 1674–1690 postaveno 8 výklenkových kaplí Svaté cesty (Via Sancta) z Prahy do Staré Boleslavi. Tudy bylo tělo knížete sv. Václava 4. března 932 (nebo 938) převáženo ze Staré Boleslavi na Pražský hrad. Dvě kaple z osmi byly strženy během normalizace po roce 1970.

Socha sv. Vojtěcha datovaná lety 1750–1755 se připisuje sochařovi Janu Antonínovi Quitainerovi.                                                      

Dřevěná studna. 

Model nejstaršího hodinového kroku. 

Sousoší Rozum a cit od Ladislava Šalouna z roku 1934 bylo původně umístěno v Růžovém sadu na Petříně v blízkosti Štefánikovy hvězdárny. Po roce 1966 bylo přesunuto do parku ve Kbelích. V roce 2019 byl zvažován přesun zpět do Růžového sadu po plánovaném restaurování v roce 2020. Při mé nedávné návštěvě sousoší už v parku ve Kbelích nebylo.

Kbelský pramen

 Pramen Vinořského potoka vyvěrá 2 m pod současnou úrovní terénu. Voda dále protéká přes kamennou tůňku vkusně upravenou pomocí valounů a větších opracovaných kusů a přepadá do Horního rybníka.                                                          

Altánek na kopečku umožňuje hezký a rozmanitý výhled.

Studna Barborka 

Ve svahu kbelského rybníka stával od roku 1758 pivovar, který nechal postavit hrabě Prokop Vojtěch Černín. Pro vaření piva byla potřeba voda. U rybníka byla vyhloubena studna hluboká 25 m a také tzv. chladnice. Černínové provozovali pivovar do roku 1923 a jejich posledním sládkem byl pan Josef Barborka. A odtud asi pochází i samotný název studny. Pivovar byl v provozu do roku 1930, pak zde byla pouze stáčírna piva. V roce 1944 sloužily pivovarské sklepy jako protiletecký kryt. Vaření piva ani stáčírna se v pivovaru už nikdy neobnovilo, pro špatný stav došlo v roce 1965  k jeho demolici. V roce 2017 byl celý objekt opraven a každý si může vnitřek prohlédnout oknem ve dveřích, kde se rozsvítí světlo.               

Centrální park Kbely byl vybudován po roce 2008 v místě zahrádkářská kolonie. Park je silnící rozdělen na dvě části. Osu parku vytváří Vinořský potok, který vytéká z Horního rybníčku a na území parku protéká dalším jezírkem. V obou rybnících uvidíte spoustu ryb a hejna kačen a lysek. Pro děti jsou v parku pěkně vybavená dětská hřiště, součástí parku je i amfiteátr, u kterého je posezení s venkovním krbem.

Venkovní fitness v parku, Lanové centrum a Naučné panely Po stopách historie Kbel objevíte nad jezírkem nedaleko Občerstvení U srubu, u kterého je i psí park. U tunelu se nabízí dvě možnosti. Buď pokračovat dále parkem a využít výše zmíněná sportovní zařízení, která jsou podél cesty končící u vlakové zastávky Kbely. Anebo tunelem projít do přírodního lesoparku, kterým se pak dostanete do areálu Ekocentra Prales. Ten začíná v úrovni vlakové zastávky, ale přelézat koleje doporučovat nesmím.

Fontánka před budovou úřadem MČ Prahy 19 je plastika ženské hlavy s rukama pod bradou.  Z úst plastiky vytéká tenký pramínek do nádržky. Fontánu vytvořil akademický sochař Milan Wolf.                    

Lidový dům ve Kbelích postavený v roce 1928 je jednou z výrazných dominant městské části a patří mezi největší kulturní stánky v širokém okolí. V době okupace byl Lidový dům zabrán Němci   a v sále byla zřízena opravna německých automobilů. Od roku 1945 opět slouží veřejnosti.

Památník Československé republiky byl slavnostně odhalen při příležitosti 100. výročí vyhlášení samostatné Československé republiky dne 27. října 2018. Autorkou památníku je architektka Jana Bačová Kroftová. Pomník je každý den osvícen, ve dnech státních svátků je osvícen reflektory v barvě trikolory. Poblíž byla vysazena také Lípa svobody.                                                                    

Železnice ve Kbelích 

První vlak přes Kbely projel v roce 1872. Ve Kbelích neměly vlaky zastávku, tu se podařilo zřídit až v roce 1932. Dne 20. prosince 1943 se stalo ve Kbelích vlakové neštěstí. Na místě zahynulo 23 lidí, 110 bylo zraněno a dalších 19 zemřelo v nemocnicích. Mezi lidmi se říkalo, že to byl Boží trest za to, že se při stavbě nádraží zbourala kaplička ze Svaté cesty - 21. Hájecká kaple (Madona loretánská z Hájku u Prahy).