Generační souznění

Vyrůstala jsem v česko-slovenské rodině. Na jednu i na druhou stranu jsme to my děti měly k babičkám a dědům poměrně daleko a stýkaly jsme se většinou jen o prázdninách, nebo když rodiče chodívali vypomáhat svým rodičům třeba při polních pracích.

Žádné vztahy nejsou bez mráčků, řeší se mnoho záležitostí, a to milých, ale občas vypadnou i „kostlivci ze skříní“... Ne vždy, jak jsem předeslala, máme ke své rodině blízko. Někdy je potřeba procestovat i stovky kilometrů. Mladí lidé se častokrát za prací odstěhují i do jiného státu. Ale vždycky se najde možnost, jak vztahy napříč generacemi utužovat. Poslední větší rodinné setkání u nás proběhlo v lednu.

Ze své pozice babičky mohu potvrdit, že blízkost mladších generací je pro nás životně důležitá. Vyměňujeme si názory, navzájem si pomáháme... Rádi si posedíme i venku při vaření guláše nebo u grilování. Zabavíme se všichni a já se dozvím novinky ze školy, ze světa elektroniky, zabředneme i do politiky nebo pracovních záležitostí.

My starší se takto udržujeme v kondici. Vnučky mě častokrát doslova „dorazí“ dotazy všeho druhu a jejich bonmoty pak baví celou rodinu. Mladší vnučka Ellinka bydlí na Slovensku, ale před pár dny jsem si ji hezky užila. Žasla jsem, jak se změnila, jak je rozumná i vtipná. Pomáhala mi v kuchyni, pak si hrála s hračkami starší vnučky Sárinky a moc se jí zalíbilo otevírací zrcátko. Tak jsme zašly do drogerie a ona si vybrala růžové zrcátko a když jej u pokladny otevřela, aby zkontrolovala, zda funguje, podívala se do něj a hlasitě pronesla památnou větu: „Zajtra budem pekná“. To v mém případě by znamenalo návštěvu kosmetického a kadeřnického salónu, lifting a operaci očních víček, smála jsem se ještě večer! Sárinka v jejím věku bodovala zase s touto příhodou. „Maminko, když ti posledně vypadla řasa, já vím přesně, co sis přála... No, určitě, abych už byla hodná! A já ti mohu už teď potvrdit, že tohle přání se ti nikdy nesplní...“

Podobných průpovídek mám v rodinných kronikách /3/ zaznamenáno bezpočet. Tyto citáty, fota a příběhy uchovávám pro další generace. To, aby i mí pravnuci a další pra pra věděli, že naše rodina držela pospolu, dovedla se semknout, když bylo zle, ale se také bavit a zasmát se. Moc se mi líbil také poslední citát mladšího syna. V cizině se nám se starším synem porouchalo auto a on vše popsal bratrovi přes sociální síť. Vzápětí přišla odpověď s veselým „smajlíkem“: „Když je s tebou naše máma, vše dobře dopadne“. A stalo se, že jsme se pak i šťastně vrátili. V současnosti vypomáhám v sociálních službách a při své práci také nahlížím do životů v jiných rodinách. Mám velkou radost z toho, že většinou rodina funguje, jak má. Senioři jsou ohroženou generací, trápí je zdravotní, psychické problémy. Láska a péče dětí, vnuků i dalších příbuzných, je pro ně tím nejideálnějším „lékem“ bez předpisu. Zrovna dnes jsem byla v rodině, kde žijí 3 generace v domku se zahradou, zvířátky. Tak dobře jsem se dlouho u nikoho necítila.

Všichni mladí by měli mít na paměti, že pokud budou mít to štěstí, také zestárnou a budou je trápit neduhy a my starší lidé nezapomínejme poděkovat, usmát se, nabídnout společnost i pomoc, pokud jsme toho schopni. Někdy i laskavé slovo je hojivým balzámem.

Bertice - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete