Hamiltonův hmat

Milé maminky,

nejedna z vás se již setkala s výrazem Hamiltonův hmat, neboli oddělení plodových obalů od stěny dělohy za účelem rozběhnout porod. Mnohé ho zažily na vlastní kůži. Některé o něj požádaly, aby si urychlily čekání na porod. Někdy k porodu vedl, jindy ne. Některé ho neznaly a po poučení lékařem souhlasily s jeho provedením. Ale najdou se i takové z vás, kterým byl tento zákrok proveden bez jejich vědomí a lékaři stačilo vysvětlení v podobě „trochu se pošťourám“ nebo „trochu to prošťouchneme“.

To mi v době valících se informovaných souhlasů, podpisů a lejster přijde jako značně nedostatečné vysvětlení. Zdravotníci se bojí žalob, informovanost je základ. Proto raději pacientovi předkládají bezpočet papírů k podpisu ve snaze být krytí pro případ možné žaloby a v tomto světě někteří gynekologové edukují výše zmíněným způsobem, což nechápu. Údajně nechtějí ženu stresovat, aby se zákroku nebála a zůstala uvolněná. Ale nevím, proč tedy jako sestra mám povinnost informovat pacienta před aplikací injekce do svalu, že „píchnu“. Zřejmě proto, že chci, aby byl pacient ve stresu a zatnul sval (přimyslete si ironický podtón). Zdravotnické postupy si někdy značně protiřečí, nemyslíte?

Jelikož jsem zastánkyní přirozeného porodu, myslím, že jakýkoli zbytečný zásah vede jen k dalším zbytečným zásahům a komplikacím.

Pokud je tělo na porod připravené a dítě se má narodit, porod se rozběhne. Čím méně umělých zásahů, tím je větší prostor pro přírodu a porod mívá hladší průběh.

Osobně vůbec nechápu, z jakého důvodu se v České republice Hamiltonovy hmaty v tak masivním měřítku provádějí. Mně přijde, že si prostě lékař vykáže výkon pojišťovně, proto má motivaci tento zákrok provádět. Ale možná se mýlím, výkon je prováděn s dobrým úmyslem pomoci rodičce a svědomí českých gynekologů je čisté, těžko soudit.

Bohužel znám případy, kdy Hamiltonův hmat sice porod rozběhl, ale až po dvou dnech zbytečných poslíčků, které rodičku sami o sobě vyčerpaly. Porod se uměle provokoval ve chvíli, kdy k němu dojít nemělo. Kontrakce, které přišly po poslíčcích, byly značně nepravidelné a slabé, takže se „píchla voda“ (druhý zásah), bez efektu. Dalším krokem bylo podání oxytocinu, jež rodičce porod ještě více znepříjemnil, protože vyvolal značně silné bolesti (bolesti po podání oxytocinu bývají silnější, než běžné porodní bolesti). Takže si nastávající maminka, vyčerpaná předchozím poslíčkováním, porod „náležitě vychutnala“. Nikdo neví, jak by porod probíhal, kdyby na počátku nebyl Hamiltonův hmat. Možná by byl také komplikovaný. Nebo by porodila o pár dní později a bez nutnosti jakýchkoli lékařských výkonů. Nebyla by k smrti vyčerpaná a odnášela by si mnohem příjemnější vzpomínky. To se již nedozvíme.

Není lepší zkusit přírodní vypuzování?

Občas jsou babské rady nad zlato a nad všechny zdravotnické zásahy. Z vlastní zkušenosti vím, že přírodní vypuzování funguje zaručeně, pokud je tělo na porod připravené a maminka si chce čekání na miminko trochu zkrátit. Ovšem ve chvíli, kdy k porodu dojít nemá, přírodní vypuzování nepomůže. Porod se spustí až ve chvíli, kdy jsou dítě i matka na porod připraveni.

Jiná situace je, když jde o dítě. Je třeba porod urychlit a dítě dostat ven. Ale rozbíhat porody z alibismu a osobního prospěchu mi připadá přinejmenším nemorální. Nedivím se českým ženám, že se mnohdy bojí rodit a množí se případy vedení druhých porodů císařskými řezy na požádání rodičky. Po podobném zážitku bych se něčeho podobného bála taky. Přitom se dá rodit mnohem pohodověji a mít z porodu krásný zážitek.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10