Helena Vondráčková – tenhle komplet mi dal zabrat

Populární zpěvačka Helena Vondráčková oslavila půlkulaté, pětašedesátileté narozeniny. Stále vitální umělkyně koncertuje a natáčí, ať už pro rozhlas, alba či televizi. V Supraphonu právě vydává trojkomplet nazvaný Helena (nejen) o lásce, zpěvaččina narozeninová šňůra vyvrcholí na Zlatou neděli velkým koncertem v Lucerně; lístkyuž jsou k mání.

Prohlásila jste, že výběr nejen o lásce mnohé vaše fanoušky překvapí; v čem?

Helena Vondráčková: Je pravda, že mých kompilací vyšlo už několik, ale tahle nám asi dala nejvíc práce – ovšem příjemné. Chtěli jsme, aby byla jiná, než ty ostatní, a obsahovala vedle hitů i rarity. Celé třetí CD je neobvyklé. Nabízí produkci světově známých i původních písní ve všech možných světových jazycích – od japonštiny přes němčinu, francouzštinu, angličtinu, italštinu, polštinu a ruštinu až po češtinu. Jsou tam i písně, které doposud na žádném nosiči nevyšly.

Nejen na tom třetím CD zní několik jazzových písní a standardů

Helena Vondráčková: K jazzu jsem vždycky měla blízko, obzvláště v sedmdesátých letech minulého století, kdy jsem spolupracovala se skupinou Strýci Luďka Švábenského. Švábenský byl vynikající jazzový pianista a celá jeho skupina jazz ráda hrála. Tehdy jsem – na doporučení Gustava Broma – vystoupila na jazzovém festivalu v Lucerně se dvěma standartami mého idolu Elly Fitzgeraldové: Take the Train a Mr. Paganini. Po úmorné snaze jsem nahrávky z tohoto koncertu dohledala v Českém rozhlase, takže jsou právě na tom třetím cédéčku.

A výběr obsahuje i další nádherné jazzové záležitosti, mimo jiné třeba písničky s názvy Místy a Prázdný rám, obě s nádhernými texty Pavla Kopty.

Helena Vondráčková: Tady mě doprovázel další vynikající jazzový klavírista – Karel Růžička se svým triem. Tyhle živé nahrávky vznikly pro televizní pořad Studio M. Zmíněné písně na žádném mém dosavadním nosiči nenajdete. Stejně jako pár dalších, většinou rozhlasových nahrávek.

Zmínila jste jazyky, ve kterých zpíváte – kterým z nich se s publikem nedomluvíte?

Helena Vondráčková: Kromě japonštiny, se všemi. V roce 1972 jsem byla na jeden a půl měsíce dlouhém turné po Japonsku. Naučila jsem se tehdy japonsky jednu písničku (tu umím dodnes) a pár vět, třeba „miluji tě“. (smích) Jinak ale japonsky nemluvím.

K italštině: na výběru je píseň Fuoco nel fuoco, trio s Davidem Mattolim a Andreou Andreiem. Ta písnička má poměrně bizarní klip. O čem je?

Helena Vondráčková: V podstatě je to erotická písnička o lásce. David a Andrea mě oslovili, abych si ji s nimi zazpívala. Mně se verze této písně líbila a nahráli jsme ji. Ohlasy byly velice příznivé, z toho jeden, na který jsem obzvláště pyšná: Eros Ramazzotti se v médiích vyjádřil, že „česká zpěvačka naprosto předčila originál“.

Druhou novinkou na kompletu je duet s Davidem Deylem Čas dál nech spát.

Helena Vondráčková: S Davidem jsme před časem nazpívali duet Jsem kousek Tvého já na moji desku Rendez-vous. Když jsem po letech hledala hosta do koncertního programu, dali jsme se zase dohromady a tento duet oprášili. Na našich společných koncertech sklízí obrovský úspěch, takže jsme si řekli: chtělo by to zase něco nového. David přišel s touto písní, nahráli jsme ji a teď je na výběru jako čerstvá novinka.

Na výběru je i píseň Sladké mámení z filmu S tebou mě baví svět, i ta má tak trochu premiéru!

Helena Vondráčková: Písnička doposud vyšla ve dvou verzích, ale ve filmu se zpívá v jiné, třetí verzi. Technika dnes umí zázraky, tak jsme k dosavadní gramofonové verzi přistřihli ještě třetí sloku. Je to takový malý bonbónek.

Jaký je to pocit, propůjčovat hlas herečkám (Zdeně Studénkové ve zmíněném filmu či Janě Brejchové ve snímku Noc na Karlštejně) a v obraze nebýt vidět?

Helena Vondráčková: S tím nemám sebemenší problém, možná ho spíš měly ony herečky, které se musely strefit přesně do playbacku, ale obě to zvládly perfektně. Mě samotné bylo snad jen trochu líto, že jsem si třeba roli královny v Noci na Karlštejně nemohla sama zahrát. Jana Brejchová je ovšem vynikající herečka a ta role jí slušela. Byla jsem ale ráda za film Šíleně smutná princezna, ve kterém se mi splnil dávný dětský sen: stala jsem se princeznou. Tato pohádka vyšla na DVD i v Německu.   

Zajímavě řešený je i výpravný obal vašeho nového 3CD. Text v bookletu je vytištěn v jakýchsi vlnách, chápu to tak, že jste stále v pohybu.

Helena Vondráčková: To je pravda. Z obalu, který je pojat velmi luxusně, mám obrovskou radost, opravdu se povedl. Pomohli k tomu jak grafička Gábina Novotná, vizážista Zdeněk Fencl a kostymérka Tatiana Kovaříková, tak i fotograf Jakub Ludvík. Ti všichni tomu dali právě ten pohyb. Velkým pomocníkem při výběru písní mi byl také Jiří Svoboda. Doufám, že budou stejně nadšeni i moji fanoušci.

Hlídáte si celkovou výtvarnou koncepci obalů svých desek?

Helena Vondráčková: Určitě. Nic neponechávám náhodě, výběr fotek, písmo, každý detail si hlídám, stejně tak i dokumentaci. Finální dramaturgii a výběr písní jsem si taky dělala sama.

Zmínila jste vaše vystupování v televizních pořadech; televize – a nejen české – vás po celou dobu vaší kariéry mají očividně rády!

Helena Vondráčková: Ano a těší mě to. Nejen TV Barrandov, ale i Slovenská televize odvysílala můj portrét, Česká televize se mnou natočila Třináctou komnatu. Ozvaly se ale – a srdíčko mi u toho zaplesalo – i zahraniční televize, německá, polská a ruská. V té německé a ruské jsem byla vylosovaná jako první z šesti zpěvaček, které chce tamní televizní publikum vidět.

Potěšila mne i knížka, kterou vydalo nakladatelství Euromedia k mému jubileu s názvem Helena Vondráčková - Každá trampota má svou mez. Obsahuje nejen mé životní příběhy od dětství až po dnešní dobu, ale i perfektní a ucelenou diskografii a veškerá má ocenění doma i v zahraničí. Je obohacena i zajímavými barevnými fotografiemi.