Helsinky

Po třech dnech strávených na finském venkově jsme s Hannou odjely na dvoudenní návštěvu Helsinek. V Helsinkách Hanna vyrostla, vystudovala, celý život pracovala a kromě loňského roku i bydlela. Když mluvila o Helsinkách, celá se rozzářila a bylo jasné, jak moc má tohle město ráda.

Během těch dvou dnů se mi snažila ukázat to nejhezčí a nejzajímavější, co Helsinky nabízejí. Helsinky nejsou to co Praha a není to ani Paříž, ale dnes už si dovedu představit, že i do tohoto města se člověk může zamilovat.

Helsinky mají pouze půl miliónu obyvatel. Na hlavní město tak velké země jako je Finsko, je to poměrně málo. Se starými památkami, jak je známe ze středoevropských měst, se v Helsinkách nesetkáme. Staré Helsinky byly převážně dřevěné a ty zničily četné požáry. Co se týká stavebních slohů, převládá ve městě novoklasicismus. Možná je to trochu odvážné tvrzení, ale mně Helsinky připadaly jako mix Brna a Petrohradu.

Většina významných budov je postavena kolem srdce města - Senátního náměstí. Nejkrásnější stavbou nejen na tomto náměstí je myslím katedrála – luteránský dóm. Je to bělostná stavba se sloupovím vystavěná nad širokým schodištěm o 50 stupních. Na schodech posedávají turisté a mládež, schody často slouží jako hlediště při nejrůznějších akcích, které se na náměstí pořádají. Pod schodištěm, uprostřed náměstí, stojí pomník cara Alexandra II. z červeného kamene. Dóm a Alexandrův pomník jsou asi nejfotografovanějšími objekty ve městě. Na nedalekém nábřeží se nachází Prezidentský palác, radnice a historická budova Univerzity, které ale nejsou architektonicky příliš zajímavé. Mnohem víc se mi líbil třeba Uspenský chrám, viditelný z přístavu, ve stylu pravoslavných soborů v Rusku.  

Ze Senátního náměstí vybíhá nákupní třída Aleksanterinkatu, kterou jsme přišly k budově Stockman - nejstaršímu obchodnímu domu ve Finsku.  Tato ulice vede k vlakovému a autobusovému nádraží a dále na severní předměstí, kde se nachází např. pomník skladatele Jeana Sibelia, Skalní chrám nebo  Olympijský stadion. Helsinky jsou nerozlučně spjaty se jménem slavného architekta 20.století Alvar Altoo a jeho budovami jako jsou hala Finlandia nebo nová budova Opery.

Nejhezčí ulicí v Helsinkách je podle mne třída Esplanadi, která navazuje na náměstí u přístavu. Středem ulice se táhne zelený pruh – travnatá plocha zastíněná vzrostlými stromy, kde posedávají nebo polehávají mladí i staří, domorodci i turisté. Kolem jsou kiosky s občerstvením, ale i hudební pavilon s noblesní kavárnou a restaurací.

Helsinky leží, jak je známo, u moře, a přístav a ostrovy v zálivu jsou proto dalším velkým lákadlem pro návštěvníky města. Jeden den jsme s Hannou strávily na dvou nedalekých ostrovech, kam jsme se dostaly výletní lodí. Z helsinského přístavu to trvalo asi 20 minut. Na ostrovech spojených mostem  se nachází bývalá helsinská pevnost Suomenlinna (Sveborg), kterou na konci 17. století založili Švédové. Na důkladnou prohlídku jsme si vyhradily celý den. Hned u přístaviště na ostrově je velké informační centrum, kde jsou modely pevnosti, multimediální program, vyhlídková platforma a obchod se suvenýry.  My jsme si tam vzaly prospekty s plánem ostrova a pevnosti a vydaly se na její obhlídku. Pevnost je vlastně opevněné město s kostelem, vojenskou akademií, majákem, kasárnami, věznicí, obytnými budovami i hostinci. Kromě muzea války věnovaného první a druhé světové válce, jsou všechny objekty přístupné zdarma. Mezi jednotlivými budovami jsou vystaveny zbraně převážně z 19. století, hlavně různé druhy děl.  Při prohlídce ostrova jsme narazily i na moderní vojenskou techniku – německou ponorku z doby 2. světové války.        I když nejsem žádný příznivec vojenské tématiky nebo obdivovatel vojenské techniky, musím přiznat, že se mi celý areál moc líbil. Hlavně spojení muzejních budov s přírodou a mořem. Všude byly krásně upravené zelené plochy, květinové záhony, parčíky, pikniková loučka a nakonec jsme objevily i malý záliv, kde se koupaly převážně rodinky s dětmi a mládež.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10