Historie vás obohatí. Na Prima ZOOM

Historie na Prima ZOOM:

Od 2. 11. 20.00 – Balkán v plamenech

Desetiletá válka v bývalé Jugoslávii připravila o domov čtyři miliony lidí a vyžádala si přes sto tisíc mrtvých. Její kořeny je třeba hledat v rozporech, které v zemi zavládly po smrti Josipa Broze Tita v květnu 1980. Tento muž, který se stal horlivým komunistou a zpočátku i zastáncem Stalina, vládl v zemi 35 let a v rámci formování „nové země“ spojil šest republik a dvě autonomní provincie, kde žilo pět různých národností a jejichž obyvatelé vyznávali čtyři náboženství. Když 5. května 1980 Tito zemřel, ihned vyvstala palčivá otázka, co bude s Jugoslávií dál. Šířily se nepokoje, země byla kriticky zadlužená, ekonomika byla v krizi. Tajné služby intenzivně sledovaly „nacionalisty“, včetně těch, kteří přesídlili do ciziny. Docházelo k nevysvětlitelným úmrtím. V Evropě se stalo oběťmi tajné služby více než sto lidí. V roce 1986 převzal v zemi moc komunista Slobodan Milošević. Po roce 1989, kdy došlo ke zhroucení komunistických režimů ve východní Evropě, vyhlásilo Chorvatsko nezávislost.

Násilí na záhřebském stadionu doprovázející zápas mezi srbskými a chorvatskými fotbalisty v květnu 1990 bylo jen předzvěstí neuvěřitelně dramatických následujících událostí. Proti sobě stáli dva mocní mužové – Franjo Tuđman, bojující za nezávislé Chorvatsko, a Slobodan Miloševič, hájící federaci s převahou Srbů. První známky zvýšeného napětí se objevily ve městě Knin ležícím v Chorvatsku, ale s převažujícím srbským obyvatelstvem. Srbové za podpory Bělehradu zakládají Republiku Srbská Krajina. Dochází k první otevřené konfrontaci a do událostí zasahuje armáda. V červnu 1991 vyhlašují Chorvatsko a Slovinsko nezávislost. Ke slovinským hranicím však míří tanky vyslané Bělehradem.

Slovinsko se po deseti dnech vzdává armádě. Milošević vyhlašuje Velký srbský stát, odkud je třeba silou vyhnat veškeré nesrbské obyvatelstvo. Vedením armády je pověřen plukovník Ratko Mladić, bosenský Srb hájící výlučně práva Srbů. 14. září 1991 je svedena bitva o Vukovar na Dunaji, chorvatské město ležící na srbské hranici. Zatímco Bělehrad sem vysílá třicet tisíc vojáků a příslušníků polovojenských jednotek, Chorvatů jsou pouhé tři tisíce. Srbové systematicky pobíjejí obyvatelstvo a město se ocitá v troskách. V prosinci 1991 vznikají samostatné Chorvatsko a Slovinsko, v lednu 1992 je podepsáno příměří. Jedna třetina Chorvatska je pod nadvládou Srbska.

Válka se přesouvá na území Bosny a Hercegoviny, kde vedle sebe žijí katoličtí Chorvati, muslimští Bosňané a ortodoxní Srbové. Prezidentem republiky je bývalý disident a právník Alija Izetbegović. Hlavou bosenských Srbů stavících se proti nezávislosti je Radovan Karadžić, povoláním psychiatr. V Olympijské hale v Sarajevu je v lednu 1991 uspořádán mírový koncert, na který se sjedou lidé z celé země. Tomu, co bude následovat, ale nezabrání. V roce 1992 je vyhlášena Republika srbská a po referendu i nezávislost Bosny a Hercegoviny. Do čela bosensko-srbské armády přichází Ratko Mladić.

První boje doprovázející pronásledování muslimských Bosňanů se odehrávají ve městě Bijeljina, kde bylo podle pramenů znásilněno na 20 000 bosenských žen, vše se souhlasem Miloševiće a za podpory bosenských Srbů. Až do konce války uprchly z této oblasti především do Německa přes dva miliony lidí. V dubnu 1992 začíná obléhání Sarajeva. Mají být vyhnáni všichni ne-Srbové. Obléhání bude trvat celé tři roky. Nepřehledná situace se vyhrotí ve chvíli, kdy se proti sobě postaví bývalí spojenci bosenští Chorvati a muslimové. Hlavní město Mostar má být zbaveno všech muslimů. 8. května 1993 je rozděleno na východ kontrolovaný bosenskými muslimy a na západní část ovládanou chorvatskými bojovníky. 8. listopadu 1993 je zničen starobylý mostarský most.

Po skončení konfliktu v Bosně a Hercegovině v březnu 1994 Slobodan Milošević stále touží po vybudování velkého nezávislého Srbska. Prezident Bosenské republiky srbské Radovan Karadžić a Ratko Mladić organizují vyhánění bosenských muslimů. Některé malé komunity se ocitají pod ochranou OSN, jako například Srebrenica. V Haagu vzniká mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii. Srbové útočí i na vojáky OSN, Modré přilby. Na jaře 1995 se Mladić zmocňuje Srebrenice a mnoho jejích obyvatel prchá do lesů. Modré přilby organizují evakuaci žen a dětí, zatímco na osm tisíc můžu a chlapců je postříleno.

Jde o největší válečný zločin od druhé světové války. USA podporují vznik silné chorvatské armády a prezident Tuđman chystá pomstu Srbům. Jeho armáda zaútočí na Krajinu a tentokrát jsou to Chorvati, považující se za oběti Srbů, kteří rabují a vraždí Srby. Výbuch srbské bomby na tržišti v Sarajevu, při němž zemře čtyřicet lidí, situaci ještě vyostří a NATO se rozhodne město osvobodit v rámci operace „Rozhodná síla“. Obléhání Sarajeva potrvá 1425 dní, tedy nejdéle ve 20. století. Po jeho ukončení se v Ohiu v USA konají obtížná jednání mezi Tuđmanem, Izetbegovičem a Miloševićem, která potrvají 21 dní. Bosna a Hercegovina má být rozdělena na srbské a chorvatsko-bosenské zóny. V prosinci 1995 je v Paříži podepsána smlouva, znamenající konec konfliktu v Bosně a Hercegovině.

Válka se mezitím přesunuje do Kosova, kde žije 90 % muslimských Albánců. Srbové ale Kosovo považují za rodiště srbského národa o už od roku 1981, kdy v Prištině došlo ke studentským nepokojům, jsou situace a vztahy mezi Srby a albánskou většinou napjaté. V roce 1996 vzniká Kosovská osvobozenecká armáda UçK, později vyhlášená za teroristickou organizaci, která vede guerillovou válku. Brzy ovládne 40 % kosovského území. Na jaře 1998 Milošević vysílá speciální policejní jednotky a armádu útočící na albánské civilisty, z jejichž řad se nejčastěji rekrutují příslušníci osvobozenecké armády.

Následují masakry, na dvě stě tisíc Albánců prchá ze země. NATO se rozhoduje zasáhnout a v březnu dává zelenou operaci „Spojenecká síla“. Bomby velmi často zabíjejí civilisty a exodus obyvatelstva pokračuje. Především do Albánie a Makedonie uprchne celkem osm set tisíc lidí. Bomby shazované NATO se nevyhnou ani Bělehradu, a to včetně nevojenských zařízení. Bombardování si vyžádá na 1500 obětí a 5000 zraněných. Po dvou měsících ale podpora intervence klesá. V červnu 1999 se Milošević nečekaně vzdává. Lidé oslavují konec války, Kosovo je prohlášeno za protektorát OSN a jsou zde umístěny Modré přilby o síle 50 000 mužů, které tam jsou dodnes. Dnes existuje na Balkáně sedm nezávislých států, z nichž Slovinsko a Chorvatsko se už staly členy Evropské unie.

Jaké byly osudy britské královské rodiny v 1. polovině 20. století, době nepokojné a poznamenané dvěma světovými válkami? Vše začíná v lednu 1901, kdy po 63 letech vlády umírá královna Viktorie. Na trůn nastupuje její syn Eduard VII., milovník koní, lovu a také žen. Mezi jeho synovce patří například ruský car Mikuláš a německý císař Vilém. Po devíti letech vlády, v roce 1910, Eduard umírá a jeho nástupcem se jako král Jiří V. stává jeho syn. Jeho vládu poznamenají velké společenské změny, v první řadě hnutí sufražetek za volební právo pro ženy. Přestože se nejstarší dcera královny Viktorie stává manželkou císaře Viléma, Velká Británie vyhlašuje Německu válku, která přinese více než milion mrtvých a raněných. Po příměří 1918 se dědicem trůnu v Británii jako král Eduard VIII. stává syn Jiřího V.

David, muž milující vše moderní, například létání. Jeho plachý bratr Bertie, který při řeči zadrhává, se v roce 1923 žení s Alžbětou Bowes-Lyonovou, s níž má dvě dcery – Alžbětu a Margaret. David, princ z Walesu, rád cestuje a při jedné z cest se setkává i s dvakrát rozvedenou Američankou Wallis Simpsonovou. Brzy se milenci se svým vztahem, který v Británii způsobí šok, ani netají. Král Jiří V. se mezitím těší obrovské oblibě u svého lidu, kterou ukončí až jeho smrt v roce 1936. Jeho nástupcem se jako král Eduard VIII. stává právě David, který ale veškerou pozornost věnuje Wallis. Ta se v říjnu 1936 rozvádí a Eduard veřejně prohlašuje, že se s ní hodlá oženit, a to navzdory prudkému odporu ministerského předsedy. Země je rozpolcená, zmítaná krizí. 10. prosince 1936 král podepisuje oficiální abdikaci a na trůn nastupuje jeho mladší bratr Bertie jako král Jiří VI. Ten se opírá o pevnou rodinu, která během války zůstává v bombardovaném Londýně, a je velkou oporou zkoušenému lidu. Alžběta je po Jiřího smrti 2. června 1953 korunována anglickou královnou – přímý přenos sleduje u svých televizorů na 27 milionů diváků.

Zatímco po první světové válce zažívá britské impérium dobu nevídaného rozkvětu, druhá světová válka předznamená jeho pád a nastolení nové éry. „Klenotem v Koruně“ je Indie. V roce 1911 je král Jiří V. při své návštěvě prohlášen císařem Indie. V zemi jsou rekrutováni vojáci, z nichž 75 000 zahyne v první světové válce. V Africe je vytvořen Královský africký střelecký pluk, který pomůže Británii vybojovat na Německu jeho kolonie. Koncem 30. let vyvstává nebezpečí další světové války. Japonci vtrhnou do Číny a chystají se podmanit si Singapur, kde Britové staví novou velkou základnu. V prosinci 1941 na ni Japonci tvrdě zaútočí a v roce 1942 Singapur padne. S britskými válečnými zajatci zacházejí Japonci velice krutě. Posílají je pracovat na stavbu železnice, kde jich na dvanáct tisíc zahyne.

Později se dostane tato železnice přezdívku „Barmská železnice smrti“. Britské královské letectvo RAF organizuje proti Japonsku smrtící nálety. V roce 1943 je osvobozena Barma a v červnu 1945 jsou Japonci definitivně poraženi. V poválečných volbách k všeobecnému překvapení vyhrává proti Churchillovi navzdory jeho válečným zásluhám labourista Attlee a stává se novým ministerským předsedou. Staví byty a buduje národní stát. Politika vůči Indii se mění. V zemi ale existují příkré rozpory mezi muslimy a hinduisty. Propuká násilí, známé pod přízviskem „velké kalkatské vraždění“. Británie vysílá do země jako posledního vicekrále lorda Mountbattena, který má za úkol zajistit stažení Britů ze země.

Po vlně chaosu a vraždění vznikají dva samostatné státy – hinduistická Indie a muslimský Pákistán. Vzniká Britské společenství národů a královna Alžběta II. vykonává epickou misi po bývalých koloniích. Ne všude je situace klidná, krvavé nepokoje propukají v Malajsii a také v Keni, kde dochází k útokům na bílé farmáře, které si vyžádají tisíce obětí. Dny impéria jsou sečteny, Británie přichází o 24 kolonií. Nadchází nová éra.

Winston Churchill se narodil 30. listopadu 1874. Jeho otcem byl konzervativní politik a matkou Američanka. Sám chlapec od útlého mládí tíhl k vojenství a v osmnácti letech nastoupil na vojenskou akademii. V Jižní Africe během búrské války v roce 1899 pracoval jako válečný zpravodaj, byl zajat a podařilo se mu uprchnout. Vstupuje do politiky, v říjnu 1900 se stává členem parlamentu za město Oldham v Lancashiru a prosazuje sociální reformy. V roce 1905 se žení s Clementine Hozierovou. V roce 1910 se stává ministrem vnitra a v roce 1911 prvním lordem admirality. V roce 1914 vypuká v Evropě válka a v únoru 1915 vysílá Churchill do Gallipoli posily proti Němcům.

Během devíti měsíců zde zahyne na 46 000 mužů a Churchill rezignuje na svou funkci. V roce 1916 je mu nicméně svěřeno ministerstvo zbrojní výroby a za dva roky je podepsáno příměří. V doplňovacích volbách v roce 1924 kandiduje Churchill jako nezávislý a prohrává, nedlouho nato ale ve všeobecných volbách vítězí konzervativci a Churchill se stává ministrem financí. Prosadí návrat ke zlatému standardu, což má za následek nadhodnocení libry a prudký růst cen zboží. Roste také nezaměstnanost a v roce 1926 propuká generální stávka. V dalších volbách jsou konzervativci poraženi.

Churchill navštěvuje USA, rodnou zemi své matky, a také Francii. Věnuje se psaní knih. V roce 1935 se opět účastní voleb za Epping. Upozorňuje na rostoucí nebezpečí politického vývoje v Německu, premiér Chamberlain ale na jeho varování nedbá. Německo napadá Polsko a 3. září 1939 mu vyhlašuje Británie válku. Churchill se opět stává prvním lordem admirality. Zpočátku Německo vítězí na všech frontách. V roce 1940 Chamberlain na svůj post rezignuje a Churchill se stává ministerským předsedou. Churchill svůj lid neúnavně povzbuzuje a v roce 1941 se rozhodne odjet hledat pomoc od Američanů. 6. června 1944 se spojenecké síly vylodí v Normandii a válka spěje ke konci. 8. května 1945 mohou Britové konečně oslavit vítězství.

Churchill následně cestuje po zemi, je zvolen do parlamentu, ale vládu přebírají labouristé v čele s novým ministerským předsedou Attleem. V roce 1946 navštěvuje Churchill USA a navrhuje vytvoření Spojených států evropských z obav před sovětskou rozpínavostí. V roce 1951 je šestasedmdesátiletý Churchill znovu zvolen předsedou vlády a teprve ve svých 80 letech rezignuje. Umírá 24. ledna 1965 po pětapadesátileté politické kariéře, během níž věrně sloužil své vlasti. Jako prvnímu ministerskému předsedovi je mu vystrojen státní pohřeb.

Vydejte se do všech koutů světa, na všechny jeho kontinenty a odhalte nejsvětější tradice lidstva. V průběhu veškerých epoch dějin lidstva a během existence všech civilizací člověk vždy prožíval a vyjadřoval, co považuje za posvátné. Přitom se zároveň zamýšlel nad tajemstvími a záhadami existence lidstva. V porovnání se zvířaty se můžeme pyšnit podivuhodnou jedinečností: toužíme najít definitivní smysl života a vstoupit do vztahu s neviditelnými silami nebo entitami. Právě kvůli tomu, a také díky přemýšlení o posvátnu, se v průběhu lidských dějin zrodila různá náboženství a duchovní tradice.

Od počátku lidstva má člověk tendence ukotvit své zážitky na posvátných místech, která jsou k tomu zvlášť vyčleněná: v jeskyních, na horách, v lesích, u řek a jezer. Některá z těchto míst se stanou posvátnými díky tomu, jakou vyzařují energii. Vyrůstají na nich symboly jako megality, chrámy nebo sochy a často se tam také konají poutě nebo průvody. Tento seriál odhaluje, v čem jsou tato posvátná místa univerzální, a zároveň jak se vzájemně liší. Vydejte se spolu s námi na výjimečnou a inspirativní cestu a setkejte se s lidmi, kteří se podělí o své zvláštní zážitky.