Svou dceru jsem vychovávala sama. Manžel od nás odešel, ještě když byla malá. Myslím, že jsme si vždy rozuměly. Měla jsem pochopení pro její koníčky i kamarády. I když jsme si nežily nad poměry, vždy u nás bylo pohoštění i pro případné návštěvy. Kolikrát u nás byly její spolužačky na obědě nebo večeři!
Ilonka odjela studovat do Prahy. Vracívala se pravidelně. Jednou se mi svěřila, že je zamilovaná. Začala chodit s Petrem, který bydlel nedaleko Prahy u rodičů. Po několika měsících se rozhodla mi jej představit. Zdál se mi celkem sympatický.
Mladí se rozhodli pronajmout si byt.
Ilonka končila vysokou školu a měla mít promoci. Nechala jsem udělat krásný dort, přibrala i ušetřené penízky co by „promoční dárek“. Slavit se mělo jen v úzkém rodinném kruhu - tedy rodičů v bytě mladých.
Promoce byly moc krásné a já byla na Ilonu moc pyšná. Odjeli jsme autem Petrových rodičů do jejich bytu na „oslavu“. Úplně jsem zapomněla, že mám dost hlad. Po příjezdu do Prahy mi dcera uvařila kávu, uložila moje „potravinové dárky“ do lednice a v průběhu dopoledne jsme vyrazili ke Karolinu.
Oběd uvařila Petrova máma, otec rozmlouval se synem a Ilonka šla pomáhat do kuchyně. Mě si nikdo moc nevšímal. Slavnostní oběd, to byl řízeček tak mrňavý, že ani v hospodě takový nedávají, k tomu 2 polévkové lžíce salátu, polévka žádná. Tlačila jsem si dlaní na žaludek, aby mi v něm neškrundalo hlady, i když jsem oběd snědla. Po obědě byla káva s dortem. Ten v kuchyni Petr rozporcoval a přinesl tak tenoučké plátky, že přes ně bylo vidět až k Orloji. Já mám přitom domácí dorty tak ráda, těšila jsem se, že si dopřeji pořádný kus této dobroty, ale kdepak. A bylo mi moc trapné říct si ještě o kousek. Z talířku opadalo pár kousíčků sekaných mandlí na ubrus, tak jsem si je párkrát strčila do úst. A to jsem neměla dělat. Když jsem šla na WC, slyšela jsem Petra, jak říká dceři: "Prosím tě, co ta tvoje mamka pořád něco přežvykuje, copak neví, jak se má chovat?!“ Zrudla jsem jako krocan a měla jsem co dělat, abych neutekla na vlak a domů. Po skleničce šampusu na oslavu jsme se dívali na nějaký koncert v televizi.
Pak se šlo na kutě, já spala v obýváku, rodiče Petra v dětském pokoji a mladí v ložnici.
Vlak mi jel až kolem 10. hodiny na druhý den. Ráno jsem se šla umýt. Slyšela jsem z kuchyně hlasy. Zrovna se porcoval můj dort. Něco si nechali mladí na pondělí do práce a dva velké kusy si balili do staniolu Petrovi rodiče. Mně zůstal kousek v ubrousku ke kávě.
Neměla jsem si ani čas s dcerou promluvit a zeptat se jí, jestli je šťastná a jestli si myslí, že je to ten pravý…..
Z promočních oslav jsem se vracela hladová jako vlk. Nezapomněla jsem dát „příspěvek“ potulnému umělci, aby si mohl dopřát něco dobrého k jídlu a já zapadla k prvnímu stánku s klobásami a s velkou chutí jednu spořádala. Pod sochou Svatého Václava jsem si dopřála ještě jednu.
Vůbec nechápu, že dcera neviděla, jak mě Petr i jeho rodiče odbývají. Určitě si oddechli, když jsem vypadla domů. Moje dárky jim už tak nepříjemné nebyly. Doufám jen, že si dcera užije penízky co jsem jí dala sama pro sebe a nebude sponzorovat Petrovu rodinu.
Nikdy bych si nemyslela, že o promocích vlastní dcery poznám po létech, co je to opravdový hlad.
Bertice – čtenářka
ChytráŽena.cz