Přítel měl svátek a já se rozhodla koupit mu netradiční dárek. Před několika dny jsem při úklidu narazila na pár hlavolamů z dětství. Milovala jsem hlavolamy, skládanky, puzzle apod., já i má sestra. Rodiče nám proto celé naše dětství, ba i dospívání, kupovali tyto drobnosti a my z nich měly radost.

V tradici hlavolamů, rébusů a kvízů jsem pak pokračovala i u svého syna. Miloval je stejně, jako jeho maminka a teta. To byly ještě hlavolamy běžně k dostání. Když jsem na hlavolamy z dětství náhodou narazila, ukázala jsem je příteli, a ten zajásal: „Jé, to mám rád!“

A tak bylo nasnadě, co mu na jeho jmeniny koupím. Ten den jsme až do večera skládali kostičky, kuličky a různé tvary z dílků.

Nyní jsem se vypravila, že hlavolam zakoupím. Kam ale? Důvěrně známá prodejna, kde jsem kupovala hlavolamy ještě pro mého syna, měla nyní místo hlavolamů na skladě roušky, respirátory a dezinfekční gely. Proto jsem se vypravila do nově otevřené velké prodejny s hračkami, domácími potřebami a papírenským zbožím. Tam bych mohla uspět.

Pozdravila jsem paní prodavačku, a když se zeptala, co si přeji, znejistěla jsem. Nevěděla jsem totiž, jestli hlavolam spadá do zakázaného zboží v této virem poznamenané době, nebo ne. Byl zakázaný, ale dal by se zakoupit třeba jako zboží z e-shopu. Jednoduše bych mohla utvořit objednávku, kterou bych si v prodejně vyzvedla. Problém byl ale v tom, že prodejna disponovala všeho všudy třemi produkty pro velmi malé děti. Známý fotbal, kde propadává kulička v plastové krabičce hracím polem, by asi přítele nenadchl. I zbývající dva kousky byly podobného ražení.

„Nešlo by hlavolam objednat?“ zeptala jsem se. „Jistě, to by šlo. Nyní mi ale zabavili hrací kostky pro děti, protože se prý nesmí prodávat,“ odpověděla vstřícná paní prodavačka.

Hlavolamy nicméně do objednávky připsala. Byly tam přesně takové, jaké bych si přála. Kdybych si je ale zakoupila já na svou adresu, za samotné poštovné bych zaplatila víc, než za zboží. A to i v jiných e-shopech.

Prošla jsem celé město, abych zjistila, že hlavolam nekoupím. Tam, kde se daly hračky a hry zakoupit, byly jen plastové figurky z oblíbených dětských pohádek a seriálů a předražené hry. Zjistila jsem, že obyčejné „Člověče nezlob se“, hra našeho dětství, se svou cenou vyšplhalo do závratné výše. Vždyť je to hra, která nesměla chybět v žádné domácnosti, ani v té nejchudší!

Hlavolamy?

Ty se dnes nenosí, děti mají počítače, tablety a chytré telefony. Se smutkem jsem vzpomínala na to, jaký výběr byl k dispozici v dobách, kdy jsem byla ještě holka. Měli jsme hlavolamy dřevěné, ty jsem měla obzvlášť ráda, kovové, provázkové, plastové a další. Také jsme si mohli koupit hlavolamy na klíče, kdy malý skládací předmět sloužil jako klíčenka.

Děti nutily tyto hračky myslet a volit nejlepší strategie. I toho největšího nerváka přiměly k trpělivosti, jinak by se nedobral k cíli. Nevědomky si tak děti, a často i dospělí, procvičovali mozek a prospívali svému duševnímu zdraví a často procvičovali jemnou motoriku. Jó, to byly časy.

Na svátek jsem nakonec koupila obligátní voňavku. A aby to příteli nebylo líto, přiložila jsem k balíčku i jeden z hlavolamů z mého dětství. Je to dneska unikát. Voní dětstvím a dobou, kdy jsme měli více času na hry a k přemýšlení, na lidi kolem sebe a své nejbližší.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10