A je to tady, řekla jsem si, když se ke mně doneslo, že se firmě kvůli celosvětové pandemii vůbec nedaří, a že se chystá hromadné propuštění. Takto stručně a velmi rychle se to šířilo firmou. Nebylo mi z toho vůbec dobře. Bolelo mě břicho a už jen ta představa, že po tolika letech, kdy byl člověk oddaný jedné firmě, by měla nastat změna? A vůbec ne příjemná? Kde je ta jistota, která tu ještě včera byla?
Několik dní, možná i týdnů jsem kvůli tomu nespala. Pořád to nebylo oficiální, ale mé zdroje zřídkakdy klamaly, troufám si říct, že snad nikdy. Doma se mě každý ptal, co se mnou je, co se mi stalo, ale ještě jsem to nechtěla vypouštět do světa.
Abych zapomněla na sžíravé pocity, nebo je aspoň
utlumila, začala jsem se nenápadně dívat po nabídkách práce. Výběr byl docela
bídný. Nikomu se velice nedařilo. Na druhou stranu, můj životopis potřeboval už
oprášit a byla to příležitost povzpomínat, která školení či kurzy jsem v průběhu
let absolvovala.
A tak jsem si vzpomněla, že se ráda učím něco nového a přemýšlela jsem, jestli by se pro mě v případě potřeby nehodil nějaký rekvalifikační kurz. A opravdu, stačilo se podívat na internet. Kurzů bylo nespočet a hlavně byly díky té ošklivé pandemii skoro všechny online. Má volba padla na účetnictví, které jsem dělala kdysi dávno ve škole, ale poté jsem své znalosti dlouho nevyužila. Nebudu tady zdržovat vypisováním toho, co jsem se naučila, ale měla jsem ze sebe ohromnou radost. Tímto do mého životopisu přibyl další řádek a já se hned cítila mnohem lépe.
Víte, jak to nakonec dopadlo?
Novou práci jsem si hledat nemusela. Nadřízení se mnou byli velmi spokojení a naopak jsem dostala vlastní kancelář. Přesto všechno jsem ráda, že jsem se ve svém volném čase začala opět vzdělávat. Nikdy není pozdě se naučit něco nového a doma mě do toho dokonce postrkují. Musím končit, protože za chvíli mi začíná kurz fotografování. Takže nebojte se využít volného času a zainvestujte do sebe. Mně se to vyplatilo!
ChytráŽena.cz